Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Panda

Byl krásný, jakž takž klidný večer když někdo zazvonil u dveří. Matyáš tak nějak tušil, nebo spíš věděl kdo to je, protože se k nim přiřítil rychlostí světla, aby mohl otevřít. Samo neměl tušení kdo to je, a tak jako správný stalker načuhoval z gauče, aby viděl co Matyáš provádí. Moc se ale mu to nedařilo, tak skončil na podlaze. Lehce se zamračil, sedl si normálně a čekal. Aby si to čekání nějak ukrátil, pochodoval prsty po svých nohách a dělal náhodné zvuky. Zanedlouho Matyáš přišel s nějakým balíčkem v náručí a tvářil se nanejvýš spokojeně.

„Čo to máš?“ zeptal se Samo s nezaujatím v hlase, aby zakryl svojí zvědavost.

Matyáš se zazubil. „Zásilku na kterou jsem čekal snad věky. Je to něco i pro tebe.“

Samo pozvedl obočí lehce se usmál. „Ukaž čo tam máš. Otvor too,“ zahučel nedočkavě a povyskočil. „Dúfam že tam nie je nič nebezpečné. Napríklad bomba. Odkiaľ to prišlo?“

„Klid, bomba tam určite není,“ uklidňoval ho Matyáš a sedl si k němu na gauč. „Otevři to- ne! Počkej. Zavři oči. A nepodváděj.“

„Dobre?“ poslechl Samo a zavřel oči.
Mohl si jenom představovat, jak se Matyáš pere s obalem, dost při tom totiž nadával, protože mu to nešlo otevřít. Když vítězně zakřičel a odhodil obal kamsi za sebe, dal Samovi do rukou něco plyšového a řekl mu, že už může otevřít oči.

Když Samo uviděl, co má v rukou, nevěděl jestli to má brát vážně nebo se smát.
„Ty zo mňa chceš urobiť plyšového medveďa, Matyáš?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu, protože mu Matyáš koupil pandí plyšový overal.

„No jasný,“ odpověděl Matyáš. „A koukej, já ho mám taky. Aspoň budeme dva takový retardovaný plyšáci,“ zasmál se a rozcuchal Samovi vlasy.

Samo na nic nečekal, sundal si mikinu co měl na sobě a navlékl si na sebe ten plyšový kus látky. Vypadal v tom příšerně roztomile, a Matyáš už si myslel, že z toho dostane cukrovku. Navlékl si na sebe ten svůj a stoupl si před Sama.

„No krása,“ zatleskal sarkasticky Dominik a zadržoval smích.

„Kámo takhle jděte někam ven prosím,“ přidal se Vitaa.

„To je super nápad,“ ohromil se Matyáš. „Půjdem se projít?“

Vitaa vyprskl smíchy. „Já to myslel ze srandy!“

∆∆∆∆

Nápad na tuhle kapitolu mi dali takoví dva retardi, kteří se mnou pojedou v létě na tábor, protože když jsme šli odevzdat přihlášku, tak šli v plyšových overalech. Jakože kdybychom byli někde kde není moc lidí tak budiž jo, ale já jsem s nima takhle šla Prahou. Ale aspoň byla Sranda :DD