Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Zima

Bylo asi pár minut po třetí ráno, když se Samo vzbudil. Chtěl znovu usnout, ale ubíjela ho příšerná zima. Moc nevěděl co s tím, takže udělal to jediné, co mu mozek nadhodil. Zatřásl s Matyášem, který vedle něj nejspíš spokojeně spal.

„Matyáš,“ zahučel Samo když s Matyášem třásl. „Matyáš zobuď saa.“

Jmenovaný se probudil, jenomže moc nevnímal. „Hmmm?“ bylo to jediné, co řekl.

„Matyáš je mi zima. Mrznem,“ postěžoval si ten menší z nich a dál s Matyášem třásl.

Ten se převalil na bok, aby na Sama viděl a zamžoural do tmy. „Tak si vem mikinu,“ zabručel a začal znovu zavírat oči.

Samo si povzdechl. „Moc ďaleko. Než by som tam došiel, umrzol by som.“ 

„No a co s tím teda chceš dělat, hm?“ řekl Matyáš v polospánku a dal si ruku pod hlavu, aby se mu líp leželo.

Chvíli bylo ticho, ale pak konečně po krátkém přemýšlení promluvil Samo. „Potrebujem ľudské teplo.“

Matyáše tahle věta zaujala. Zamrkal a kulišácky se usmál. „Jsi měl říct hned,“ řekl a roztáhl paže. Samo se také usmál a Matyáše objal. Ten mu jednu ruku obmotal okolo pasu a druhou ho začal drbat v jeho jemných světlých vlasech. Samo se Matyášovi zavrtal do hrudi a nasával jeho krásnou vůni.

„Plyšovej medvěde,“ neodpustil si poznámku Matyáš ještě předtím než upadl do říše snů. Samovi to bylo celkem fuk, protože už mu konečně nebyla zima.

∆∆∆∆

Takovej fluff no, ale já si nemohla pomoct :D