Samo nehnevaj sa

228 24 2
                                    

Matyáš, Dominik a Vitaa hráli v obývacím pokoji člověče nezlob se. Jenom samotná hra je však nebavila, tak si jí spestřili vyprávěním velmi kvalitních vtipů.

„Jde Slovák proti zdi, a zeď spadne. Co z toho plyne? Že moudřejší ustoupí!” zahulákal Vitaa a posunul svojí černou figurkou po hrací desce.

„Mám další, mám další,” zahučel Dominik, sebral mu kostku a spustil:
„Až bude konec světa, tak jeď na Slovensko. Jsou tam o třicet let pozadu.”

Vitaa se na něj podíval a oba propukli v hlasitý smích.
„A víš jakej je rozdíl mezi slovenským pohřbem a slovenskou svatbou? Na pohřbu je o jednoho opilce míň.”

Matyáš se chtěl smát nahlas taky, jenomže věděl, že kdyby to udělal, zjeví se Samo a hned bude bez večeře. A kdyby jenom to.
„Počuvajte idioti. Přestaňte s tím.”

„A proooč?” zeptali se ho sborově kluci. Bylo v nich slyšet zklamání a oba nasadili psí oči.

„No- .....protože mám lepší! Třeba tohle, jo. Víte kolik Slováků přenáší skříň? Tři. Dva ji nesou, a třetí je vevnitř a drží věšáky.”

„Hodnej kluk, hodnej kluk. A já už myslel že nás v tom necháš,” řekl Dominik a předal Matyášovi štafetový kolík. Jiným slovem hrací kostku.

Ten s ní ale hodil tak, že spadla ze stolu. Matyáš neváhal a vydal se pro ní. Zanedlouho ji našel, a z pod stolu se s námahou vyplazil. Jenomže když se zvedal, spatřil ponožky, které nepatřily ani Dominovi, ani Vitovi, ani jemu. Patřily člověku, o kterém zrovna doufal, že se v obýváku neobjeví. Samovi.

„Heh...a-ahoj lásko. Už jsi dopracoval? Zahraješ si s náma člověče?” zeptal se Matty opatrně a zvedl, se, aby si aspoň fyzicky připadal na vyšší úrovni.

„Nechaj si to. Ja som vás počul,” zamračil se Samo a založil si ruce na prsou. Úplně propichoval Matyáše pohledem. Ne že by neměl rád humor, ale tohle už bylo tak ohrané, že by to vytočilo každého.

„A přišel jsi, protože chceš slyšet další?” zazubil se Matty a podrbal se na zátylku.

„Nie, nie. Prišiel som ti tiež jeden povedať.”

„No, tak do toho.”

„Vsadí sa Čech, Američan a Rus, kto vydrží najdlhšie v popelnici. Rus to nevydrží. Američana odradí zápach. No Čech je tam už rok, 340 dní a 39 minút. Keď sa tam Rus s Američanom idú pozrieť, poví: „Ako si tam tak dlho vydržal?”
A Čech na to: „Jděte pryč, já tu bydlím!”

No, zlatko mal si to tiež vyskúšať. Lebo pokiaľ budeš provokovať, skončíš tam tiež. No nič, ja idem zasa pracovať,” řekl, daroval Matyášovi kratičký polibek a provokativně se usmál.

Matyáš se otočil na Dominika s Vitou.
„A tak je to pokaždý!”

∆∆∆∆

Přijde Slovák do baru: „Jednu whisky!”
„Skotskou?”
„Nie, bez kocky!”

Nebo je taky fajn vtip to, jak Slováci odkoupili NASA a přejmenovali ji na NAŠA. Jenom nechápu, kde na to vzali...

Dobře, dobře, stačí. Doufám že jsem nějakýho Slováka neurazila. To by mě mrzelo, protože vás mám moc ráda ^^ xD

No ale tak sranda musí být, ne?

Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)Kde žijí příběhy. Začni objevovat