Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Pálí se ti to

„Vžžžžž,” vydal ze sebe Matyáš pokaždé co hodil do vzduchu své polystyrenové modré letadlo. Létalo krásně, jenom skoro pokaždé při letu narazilo do stromu. No, není se čemu divit, v kempu co se nachází v lese je spousta stromů.
„Chjo, jednou se trefím,” povzdechl si, když letadlo zase narazilo a nepřistálo mezi dvěma stromy jak plánoval.

„Hah, to Samovi taky často říkáš, viď?” uchechtl se Dominik, který jeho létání pozoroval a čekal na to, kdy mu ten polystyrenový zázrak jeho žirafí kamarád půjčí.

„Prosimtě,” mávl nad tou narážkou Matty. „To spíš Samo říká mně.”

Dominik se začal na plno smát. „Buď rád že tě Samko neslyší.”

„Ja vás náhodou moc dobre počujem,” ozval se za nimi známý slovenský hlas. „Nie som od vás ani na desať metrov,” zabručel a vrátil se ke své dosavadní činnosti. Míchal guláš v kotlíku a chodil okolo ohně jako nějaký čaroděj co vaří lektvar, aby se mu nedostal do očí kouř.

Matty se po Samovi otočil, ale potom hned zase hodil svým letadlem a začal imitovat jeho zvuky.

„Půjč mi too,” řekl dětským hláskem Domino a povyskočil. „Prosím.”

„No fajn,”svolil Matty a letadlo Dominikovi podal. „Ale jenom na chvíli.”

„Jasně, neboj,” vyhrkl nedočkavě Domino a  hned s letadlem hodil. Ovšem velmi nešikovně, protože skončilo Samovi v guláši.

„Do frasa chalani!” vykřikl Samo a hodil s vařečkou o zem. „Nemáte na prácu niečo dôležitejšieho než blbosti keď mi nechcete pomôcť?”

„Noooo,” zamyslel se Matty. „Kde je vůbec Vitaa?”

Dominik náhle zpozorněl. „Ajo, kam zmizel?”

„Třeba šel pařit s tou důchodkyní z recepce,” nadhodil se smíchem Matyáš, přičemž ho Dominik sjel pohledem.

„No a máte čo robiť. Choďte nájsť Vitu a neotravujte ma tu,” zazubil se Samo a pokynul rukou, aby kluci vyrazili.

„Dobře,” řekl po pár sekundách čumení do blba Matyáš. „Ale bez motivace nejdu.”

„No jo poriad.”
Samo k Mattymu přešel, stoupl si na špičky a lehce se přitiskl na jeho rty. Matyáš se usmál a obmotal mu ruce okolo pasu. Samo to vzal jako pobídku a chytil Mattyho za hlavou aby jejich polibek prohloubil. Potom ho kousl do spodního rtu, čímž z Mattyho vyloudil tichý sten.

„Kluci! Nepohoršujte, jsou tu děti,” vyrušil je Dominik a lehce se zamračil.

Matty se od Sama odtrhl a švihnul pohledem po Dominovi.
„Sorry dítě.”

Domino protočil očima a pomalu se rozešel směrem k asfaltové cestě která v kempu byla a usnadňovala vjezd autům.
„Pak mě dožeň!” zavolal ještě na Mattyho.

„Hned!” zavolal na něj obratem Matyáš a pak se otočil zpátky k Samovi, který se teď usmíval jak měsíček na hnoji a prstem po Matyášově hrudi kreslil kolečka.

„Matty?” zašeptal.

„Copak Samko?” usmál se Matyáš.

„Keď sa vrátiš, už určite bude tma ako vás znám, takže by sme mohli-”

„Jo,” prerušil ho Matty a vlepil mu pusu do vlasů.
„Pálí se ti to,” řekl po chvíli příjemného ticha.

„Hej, uplne to vo mňa vrie.”

„Já myslel ten guláš.”

„Do frasa!”

∆∆∆∆

Matyáš Dominika doběhl na asfaltce a zhluboka se nadechl.
„Našels ho?”

„Ne. Někde tu ale musí být.”

„Já ti říkám že je v tý recepci a paří.”

„Idiote,” nakopl ho Dominik do holeně a pak se rozhlédl kolem.
„Třeba je u těch záchodů,” ukázal na bílý kvádr asi tak padesát metrů před nimi.

„Třeba, tak jdem.”

A Vitaa tam opravdu byl. Ale oba kluky pořádně překvapil. Seděl totiž u popelnic, které před záchody byly, seděl na své pohodlné židličce z Decathlonu a dalekohledem, který vzal bůh ví kde koukal směrem k recepci.

„Já věděl že má něco s tou recepční!” vykřikl Matyáš trochu víc nahlas než by chtěl a radši ustoupil od Dominika, aby nedostal přes hubu.

„Ty si nedáš pokoj!” vyštěkl naštvaně Dominik.

„Držte huby!” okřikl je Vitaa a přestal koukat do svého dalekohledu.
„Já se tu o něco snažím.”

„Chytáš ryby?” zasmál se Matyáš.

Vitaa se zvedl ze své židličky a ukázal na místo, které pozoroval.
„Vidíte támhletu boudu vedle recepce?”

Dominik s Matyášem poslušně přikývli.
Vitaa tedy pokračoval.
„To je kuchyňka. A já si tam nabíjím mobil. To se ale nesmí, tak kontroluju támhle toho týpka co chodí kolem, kdyby náhodou do tý kuchyňky šel. Prostě hlídám, aby mi ho nevzal.”

„Jo taak,” vydechl Matyáš. „A já myslel že tu lovíš důchodce.”

„JEŠTĚ JEDNOU TO ŘEKNEŠ A SKONČÍŠ TADY V TÝ POPELNICI!” zařval náhle Dominik, zvedl klacek a chtěl ho po Mattym hodit, jenomže ten se vyhnul a začal zdrhat  dál do kempu. Dominik se vydal za ním, jenomže při tom ztropili takový rámus, že se oný hlídač kuchyňky otočil směrem k Vitovi a spatřil jeho židličku a dalekohled.

„Oh shit,” zaklel Vitaa. "A je po mně.”

∆∆∆∆