Podstata démona

Utíkejte! - 54. část

„Teď!" jeskyní zahřměl Damianův hlas. V tu ránu se z jezera, které se rozlévalo kolem našeho ostrůvku, vynořil obrovský vodou tvořený drak. Hlavu zvedl vysoko do vzduchu a chvíli na to se spustil dolů přímo k démonům, kteří stáli mezi námi a východem. Do démonů tak narazil prudký proud vody a smetl je z ostrůvku do jezera. Cesta byla volná.

„Utíkejte!" přikázal velvyslanec a všichni se rozeběhli k úzké stezce vedoucí k východu. Vodní drak se opět vytáhl do výšky a tentokrát se spustil na démony, kteří se sem hrnuli z chodby.

„Běž Roxy!" přikázala jsem svému démonovi, když vodní drak strhnul další démony a uvolnil tak cestu i z naší pozice. Roxy se pomalu s ohledem na Anako na svých zádech rozeběhl ke stezce. Já se otočila na Damiana se Zeenem. Oba nehybně stáli na místě. Zeen se zavřenýma očima, zatím co Damianovy oči bloudily po místnosti, jako by jimi naváděl vodního draka.

„Běž Ruth, jsme hned za tebou!" křikl s námahou, jak se snažil ovládat své kouzlo.

„Já vás tady nenechám!" vyštěkla jsem, protože Damianův a Zeenův útok sice ze začátku měl velmi působivý nástup, ale démoni už se začínali vzpamatovávat a škrábat z vody. Ti na souši se pro změnu začínali celkem zdárně vyhýbat drakovým výpadům a klestili si tak pomalu cestu k nám. Vodní drak byl sice ohromný, ale na druhou stranu co získával na velikosti, to ztrácel na rychlosti.

Prvního démona, který už se přihnal až k nám, jsem sekla svým nožem, zatím co druhému jsem zarazila nůž hluboko do břicha.

„Běž, máme ještě něco v záloze!"

„Do háje s tebou. Koukej, ať jste mi v patách!" sekla jsem po dalším démonovi, který ale mému úderu uskočil. A tak jsem sekla znovu a znovu. Démon se sice mým útokům vyhýbal, ale současně jsme postupovali směrem ke stezce, a když už jsme byli dostatečně blízko, nechala jsem démona démonem a kličkou ho oběhla přímo ke stezce. Za sebou jsem zaslechla zvuk tříštící se vody, a koutkem oka jsem zahlídla, jak se drak zřítil na zem, a voda se rozutekla do všech stran.

„Damiane!" s hrůzou jsem se otočila a hledala svého kamaráda ve vší té spoušti. V tom se ale začala celá jeskyně třást. Ze stopu se začaly uvolňovat kusy skály, které se řítili k podzemnímu jezeru a vířili tak její vodu. Ne to nebylo jen těmi kusy skály. Voda po obou stranách stezky, na které jsem teď stála, se začala divoce přelévat ze stany na stranu a stoupat vzhůru.

Celá jeskyně se začala nebezpečně třást a já s vytřeštěnýma očima zděšeně polkla. Damian hodlal celou jeskyni pohřbít.

Okamžitě jsem se otočila a uháněla po úzké nerovné stezce pryč. Kameny už byly celé mokré, takže to dost klouzalo a jak se celá jeskyně třásla, tak se mi podlamovaly kolena a já měla co dělat, abych nespadla dolů do té rozbouřené vody.

Měla jsem před sebou posledních pár metrů, když v tom mi někdo přistál na zádech, drápy mi zaryl do ramen a já i s ním spadla na kameny před sebou.

„Jestli tady zemřeme tak, vy s náma!" zavrčel na mě démon, který mě v tom šílenství držel přiraženou k zemi. S obličejem staženým bolestí a vztekem jsem natočila hlavu, abych se podívala na démona nade mnou, přesně ve chvíli, kdy se ze stropu uvolnil další kus skály a udeřil démona do ramene. Ten kvůli tomu přišel o rovnováhu a s mou pomocí se zřítil z úzké stezky do rozbouřené vody pod ní, která už se dostávala na mojí úroveň.

Jedna obrovská vlna se zrovna odrazila od protější stěny a já jen děsem paralyzovaná sledovala, jak se řítí přímo na mě. I kdybych se teď zvedla, tak mě ta vlna smete jak chuchvalec prachu. Nemám šanci. Nemám šanci...