Podstata démona

Konečně klid - 22. část

Když jsem dorazila do pokoje, můj pohled padl na moji přeplněnou postel, na kterou jsem si celou cestu do kasáren dělala zálusk. Různými způsoby na ní byli poskládáni všichni z naší včerejší noci na balkóně a ti co se už nevešli na moji postel, byli na posteli u Preffy, která tu překvapivě chyběla. Kupodivu byli už všichni umytí, takže já, jakožto hromádka bahna, jsem mezi nimi celkem vyčnívala.

„Ahoj všem, kdo tu nebydlí," vydechla jsem vyčerpaně a zamířila rovnou do koupelny.

„Tak jaké bylo ráno s kapitánem Ezzardem?" zeptal se pobavením v hlase Tristan.

Místo odpovědi jsem se na něj otráveně zamračila, čímž jsem zapříčinila výbuch smíchu celé místnosti, neb si každý zřejmě uměl živě představit, jak celé ráno probíhalo. Můj pohled padl na Elliota, který měl na klíně spícího Roxyho a hladil ho po jeho opeřené hlavičce. V jeho očích se zračilo také jisté pobavení, ale i něco jiného. Sledoval mě stejně zaujatě jako já jeho.

„Budu hádat, okruh JS?" ušklíbl se na mě, ovšem já měla energii akorát tak na vyčerpané povzdechnutí a cestu do koupelny. A tak jsem taky učinila.

„Ruth, ty teda vypadáš," přivítala mě Preffy v koupelně, která si zrovna čistila zuby.

„Dík, jestli mě příště nevzbudíš, poběžíš to místo mě," zavřela jsem dveře a vydala se ke sprše.

„Neboj, tenhle okruh se používá hlavně pro vyděšení nováčků," zasmála se, ještě se naposled opláchla a vydala se zpět do pokoje.

„Jo a svůj úkol plní skvěle," zamručela jsem otráveně a začala se svlékat z tréninkového obleku.

Preffy na mě jen pobaveně mrkla a zavřela za sebou dveře.

Tentokrát první, co jsem udělala, bylo, že jsem ty dveře ihned zamkla. V koupelně jsem opravdu o žádnou nezvanou návštěvu nestála. Špinavé prádlo jsem hodila do koše a vlezla si do sprchy. Už jsem jen čekala, až na mě začne téct bahno i tady. Pro jednou na mě ovšem čekalo milé překvapení v podobě teplé průzračné vody. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit, jak se špína na mě pomalu rozpouští a voda jí odplavuje pryč. Byla to svým způsobem očista těla i duše.

Ve sprše jsem strávila poměrně dlouhou dobu, a když jsem se konečně odhodlala z ní vylézt, měla jsem na prstech varhánky. Zabalila jsem se do velké měkké osušky a užívala si ten pocit čistoty, protože mi bylo jasné, že stejně příliš dlouho nevydrží.

Z regálu naproti umyvadlu jsem si vzala čisté oblečení, do kterého jsem se v rychlosti nasoukala a šla si vyčistit zuby. Nakonec jsem se rukama zapřela o umyvadlo a pohlédla na sebe do zrcadla. Dívala jsem se na mladou dívku s hnědými vlasy a čokoládovýma očima, které jakoby zkoumaly každičký můj detail. Byla jsem to já a přesto, jako bych se skoro nepoznávala. Vypadala jsem starší, ale přesto stále mladá, vyčerpaná, ale přesto ze mě sálala jistá síla.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se zpět do pokoje.

„Kdo si a co si provedla s naší bahnitou příšerou?" spustil Tristan jen, co jsem vešla do pokoje.

„Trhni si," odsekla jsem pobaveně a zamířila ke své posteli. „Hele nechtěli byste se jít povalovat někam jinam? Já bych si teď ráda zdřímla."

„Jak si slečna přeje," s úsměvem se mi uklonil a začal se zvedat z postele. Nad jeho počínáním jsem jen pobaveně zakroutila hlavou a už se těšila, až se natáhnu. Hned po Tristanovi se zvedl Werden, ovšem Elliot se k žádnému pohybu neměl.

Dala jsem si ruce v bok a zvedla obočí v nevyřčené otázce. Jeho ledově modré oči vyhledaly ty mé a koutky jeho úst se zvedly do lehkého úšklebku.

„Ehm, tak my asi nebudeme rušit," pronesl jako by nic Tristan a vyměnil si s Werdenem vševědoucí výraz, přičemž nezapomněl mrknout na Elliota. Já si jen vyčerpaně povzdechla a vrátila svou pozornost k Elliotovi, který stále blokoval mojí postel.

„Pro tebe to platí taky," upozornila jsem ho na fakt, který z mého prohlášení zřejmě nepochopil.

„Ale no ták, já budu hodnej," nasadil štěněčí pohled a několikrát zamrkal. No to si snad dělá srandu!

„Žádný takový, když moje spolubydlící řekne, že máte táhnout k čertu, tak se tam vydáte, nebo vás tam osobně dokopu," usmála se sladce Preffy a než stihl Elliot jakkoliv zareagovat, popadla ho za ucho a už ho táhla z mé postele pryč. Chudák Roxy mu vypadl z klínu na postel a zmateně se rozhlížel, co se děje.

Po jejím manévru zpozorněl i Dylan, který byl až do teď rozvalený u ní na posteli a společně se zbytkem jejich party se urychleně vydal k východu.

„Dobře se vyspi," mávla na mě Preffy, když jako poslední procházela dveřmi.

„Ale..." zaslechla jsem z chodby Elliotovy protesty, ovšem proti bojovému odhodlání své sestřenice mu byly houby platné.

Uvolněně jsem si oddychla, když se kolem mě rozhostilo konečně ticho. Došla jsem až ke své posteli a bez varování se na ní svalila. Chudák Roxy tak během chvíle utržil už druhý šok, ale hned se z toho opět oklepal.

Já jsem se zatím pohodlně uvelebila a zachumlala do peřiny. Roxy mě zvědavě pozoroval, dokud jsem se nepřestala vrtět, a pak zaujmul místo vedle mě, přičemž si položil hlavičku na mé břicho.

„Příště to poběžíš se mnou ty lenochu," zívla jsem a zašklebila se na svého démona.

Ten na mě zvědavě obrátil svůj pohled a nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale z jeho pohledu přímo čišela slova: To si uhádla.

Jednou rukou jsem ho pohladila po jeho hlavičce a sledovala, jak se nám oběma pomalu klíží oči. Nevím jak na tom byli ostatní démoni, ale ten můj si liboval v pořádném spánku, stejně jako já. Ani nevím, v jaké chvíli jsem usnula, ale ve snu můj démon provázel na cestě plné nástrah a překážek. A já věděla, že se na něj mohu plně spolehnout.