Podstata démona

Královský hamburger - 15. část

Ovšem fakt, že někdo pro změnu ventiloval svůj stres rozmáznutím bahna na mně, už tak super nebyl... A už vůbec super nebylo, když mě jistý nejmenovaný, velmi urozený bahenní netvor, svalil do té břečky na zemi a začal mě lechtat.

„Nee, přestaň!" prosila jsem ho v záchvatech smíchu, zatím co jsem se snažila dost marně bránit. Elliot si sedl obkročmo na mě, aby mi zamezil úniku a se škodolibým výrazem pokračoval v lechtání.

„Co říkáš? Je ti nějak špatně rozumět," ušklíbl se, ale nepřestával.

„Pro-sí-ím," snažila jsem se vykoktat přes křečovitý smích.

„Prosíš?" přestal mě lechtat, položil si ruce vedle mé hlavy a naklonil se ke mně. Čehož jsem samozřejmě hned využila, posbírala všechnu svou zbylou sílu a chtěla ho odstrčit. Ale ejhle... Mé ruce byly na správné pozici, mé svaly pracovaly o sto šest, ale pohyb se ovšem jaksi nekonal.

Uraženě jsem nafoukla tváře a rezignovaně mu přiložila pěsti na hrudník, přičemž jsem si představovala, jak se na nich shromažďuje stejná moc jako před chvílí u Olívie a odpaluju ho až na měsíc.

„A dál?" sledoval mě pobaveně a vůbec se nijak nestaral o to, že se tu válíme v blátě s peřím uprostřed zuřící bitvy. Díky bohu byli všichni tak pohlceni bahnitými hrátkami, že nám nevěnovali nijak zvlášť velkou pozornost. Konec konců, každou chvíli se to někomu smeklo a on s sebou švihnul o zem. Ostatní ovšem na rozdíl od nás nesetrvávali stále na jednom místě, ale buď se hbitě zvedli, anebo rovnou zahájili útok z podlahy.

„S těmi hnědými vlasy vypadáš celkem normálně, přemýšlel si někdy o přebarvení?" zúžila jsem pohled a naklonila hlavu lehce do strany, jak jsem si ho prohlížela.

„Pff, Realey by pak chtěla taky a to by asi nebylo dobrý," ušklíbl se mému zkoumavému pohledu, pak se ale začal nebezpečně sklánět, což rozbušilo mé srdce jako o závod.

„Navíc, přece bych se nesnížil z extrémně přitažlivý na celkem normální," pošeptal mi a kousl mě do ušního lalůčku. Ono chvilkové napětí ovšem bylo přerušeno svraštěním jeho obličeje a vyplivnutím bahna, které mi slízl z ucha. „Měla by ses umejt, seš nějaká špinavá."

Už, už jsem mu chtěla jeho poznámku oplatit, když v tom, jak se znova narovnal, schytal něčí bahnitou střelu, která se mu rozprskla přes celý obličej. Toho jsem se smíchem využila a konečně ho ze sebe odstrčila.

„Svobodá!" vyskočila jsem na nohy a chtěla se vrátit do víru dění.

„To si nemyslím," ozvalo se chvilku před tím, než mě Elliot popadl za pas a přitáhl zpět k sobě. „Neřekl jsem, že tě pouštím pryč."

„Neřekl si ani, že mě chceš u sebe," snažila jsem se opět ze všech sil vykroutit, ale on byl opět silnější.

„A kdybych to řekl, zůstala bys?" obrátil si mě v náručí čelem k sobě, díky čemuž se naše pohledy střetly. V tu chvíli jsem byla ráda za všechno to bahno, které zakrylo můj rudý obličej.

„Přijde na to..." ušklíbla jsem se na něj, když jsem periferním pohledem zahlídla, jak se k nám blíží Preffy. Elliot by jistě pokračovat v téhle naší malé hře, ale než stihl cokoliv říct, skočila mu Preffy na záda, čímž ho naprosto vyvedla ze soustředění a můj únik byl konečně zdárně uskutečněn.

„Ale tak sakra!" rozčiloval se, když se snažil svou sestřenici setřást ze zad.

„A takhle vážení, se dělá královský bahenní hamburger!" zařval šedovlasý kluk, kterého jsem identifikovala jako polejvače z rána a skočil na Elliota s Preffy na zádech, přičemž je oba shodil do bahna na zemi. Hned na to na nich přistál ten druhý kluk z rána se slovy: „Je libo trochu toppingu?"

„Tak takhle se vaří v královské kuchyni?" postavila se vedle mě Olivie, zatím co já se záchvatem smíchu pozorovala královský bahenní hamburger s toppingem.

Elliotovo cukající obočí mluvilo za vše, ovšem zbytek hamburgeru se svíjel v záchvatech smíchu tak, jako já.

„Já vám dám takovej královskej hamburger, že jste to neviděli!" vztekal se a snažil se je ze sebe shodit.

V tom se ovšem salva smíchu uklidnila a jejich pohledy se obrátily na mě s Olívií.

„Pryč!" zakřičela jsem na Olívii a obě jsme se daly na útěk.

Zkoušeli jste někdy utíkat v bahně s peřím? No vážně, jde to ‚úplně samo'!

„Támhle jsou schůdky nahoru!" ukázala za běhu Olívie, a tak jsme obě zamířily tím směrem. Řeknu vám, běžet, se vyhýbat ostatním zde přítomným a současně se snažit si nerozbít hubu, bylo opravdu umění!

Ke schůdkům jsem dorazila jako první a aniž bych neztrácela čas s ohlížením, jsem se dala rovnou do šplhání. Kluzké bahno s příměsí peří mi to poměrně stěžovalo a sama ani nevím jak, ale nakonec jsem se dostala až nahoru. Tam jsem se otočila, jednak abych pomohla Olívii a jednak abych zkontrolovala situaci pod námi. Měly jsme je všechny čtyři v téměř těsném závěsu.

„Sakra pohni!" křičela jsem na Olívii a zároveň se snažila nesmát, když se šedovlasý kluk natáhl při úhybném manévru.

„Útěk je marný!" křičela na nás Preffy, která zrovna dorazila ke schůdkům.

„To se ještě uvidí," vyplázla jsem na ní jazyk, vytáhla Olívii a společně jsme se rozeběhly po obvodu bazénu ke dveřím.

„Víš, kudy pryč?" pohlídla jsem na ní, když už jsme se blížily ke dveřím.

„Ne. Ale můj orientační smysl mi říká, že nebude tak složitý najít cestu!" ušklíbla se na mě a proběhla dveřmi na chodbu. Olívie a její orientační smysl, tohohle budu určitě později litovat... Ovšem v tu chvíli jsem neměla čas na plánování nějaké jiné únikové strategie, a tak jsem nemeškala a běžela přímo za ní.