Podstata démona

Poslední zóna - 21. část

Pamatujete si, jak jsem říkala, že můj život je jako horská dráha? Zrovna jsem zažívala jednu z nejlepších jízd svého života. A kupodivu zrovna při plnění trestu za pozdní vstávání. Skluzavka z vrcholku skály se kroutila lesem, sem tam i lehce stoupla, takže se člověk vždy z ničeho nic ocitl ve vzduchu a následně dopadl zpět a jel dál. Tekoucí proud vody udržoval mou rychlost, takže nehrozilo, že bych se někde zasekla. Užívala jsem si ten pocit volnosti a říkala si, že by ten dnešní den nakonec nemusel být tak zlý.

A pak se najednou začal blížit konec. Vyjela jsem ze zatáčky a současně i opustila les a v tom mi padla do oka další zóna, ve které končila skluzavka. No to snad ne... Už zase?!

Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, vřítila jsem se plnou rychlostí do bahenní lázně, která se nacházela přímo pod skluzavkou. Joo, ten dopad stál vážně za to! Bahno mi proniklo do pusy, do nosu, do očí, do uší, do mozku, měla jsem ho zkrátka úplně všude...

Začala jsem kašlat, máchat rukama i nohama a snažila se najít pod sebou něco o co bych se zapřela. Tahle zóna byla poměrně hluboká, proto mi nějakou chvíli trvalo, než jsem nohama nahmatala dno.

„Sakra práce!" zuřila jsem, když se mi konečně podařilo postavit se na pevnou zem. Rukama jsem si začala vytírat bahno z očí, ačkoliv veškerá moje snaha přišla na zmar.

Po chvíli jsem toho nechala a zkusila se kolem sebe trochu zorientovat. I když jsem stála, ta hromada bahna mi sahala až po břicho a na nějaké rychlejší pohyby touto zónou jsem mohla zapomenout. Připadala jsem si jako moucha, která omylem spadla do talíře plného kaše. Moje šance na nějaký další život byly poněkud mizivé.

Když jsem se trochu rozkoukala, všimla jsem si kolem sebe pár bahnitých hromad vyčuhujících z hladiny.

„Nenávidím dnešní den!" praštila naštvaně pěstmi do bahna Olívie, ale vzhledem k jeho hustotě to udělalo jen nechutné čvachtnutí.

„Gregory, kde si?!" panikařila kousek od nás další hromádka, jenž jsem identifikovala jako Nata.

„Tohle byla těžká zrada!" bouřil se Tessien a svým nemotorným způsobem se snažil dostat na druhý konec zóny.

„Mám pocit, že to bahno ze sebe už do smrti nesmyju, jsem tak zadělanej, že nepoznám, kde končí bahno a začínám já," prohlížel se Kim.

„Gregory, si to ty? Ne... fůj, co si zač?!" zahlédla jsem prudké pohyby Nata, který s čímsi mrsknul kamsi do dálky, kde se to opravdu nechutně zacukalo a zmizelo opět v bahně.

„Gregory, kámo!" zajásal po chvíli Nate, a zdvihl nad hlavu něco, co skutečně působilo, že mělo dříve tvar dinosaura.

„Tak jo, tohle je poněkud zvrácený..." zašklebila se Olívie při pohledu na Nata, který oslavoval nalezení svého dinosaura.

„Nate na Gregoryho nedá dopustit, dostal ho při odjezdu od své malé sestřičky a od té doby ho tahá všude s sebou," vysvětlil nám Kim, když si všiml směru našeho pohledu. „Je to pro něj vzpomínka na jeho rodinu."

Na rodinu... jak se asi naši mají?

Z myšlenek na rodinu mě vytrhl až kdosi nově rozpláclý v bahenní zóně.

„Myslím, že bychom měli pohnout, nemyslím si, že nám zbývá ještě moc času," kývla jsem na Olívii a začala se brodit kupředu. Pohyb v bahně byl neskutečně namáhavý a já si připadala jako bych za sebou vláčela zapřažený povoz. Nohy jsem měla těžké, svaly mě bolely a strašně mi to klouzalo. Řeknu vám, tohle byl zážitek, který bych nikomu z vás nepřála. Jedinou pozitivní věcí na tom všem bylo, že po nás tentokrát nikdo nestřílel nálože s peřím.

Pro jistotu jsem zkontrolovala okolí, ale tentokrát skutečně nikde nečekala žádná děla ani nikdo, kdo by jimi po nás házel.

Trvalo poměrně dlouho, než se nám jednomu po druhém podařilo dostat se z této a doufám, že i poslední, zóny. Jestli jsme předtím vypadali jako bahenní příšery, tak teď jsme připomínali kusy vzbouřené země. Líp bych náš zjev asi nepopsala.

Naše skupinka se mlčky vyčerpaně vydala po značené trase okruhu.

Do konce naší cesty nás díky bohu nečekala už žádná další zóna, takže jsme se jen celí zničení dotrmáceli k místu, kde na nás čekal kapitán Ezzard s pobaveným výrazem a několik dalších hromádek hlíny.

„Upřímně, mám pocit, že běžet tenhle okruh dvakrát si ani Dam nezasloužil," pronesl zničeně Nate a svalil se do trávy.

„To jo," souhlasil Kim a svalil se hned vedle něj. Netrvalo dlouho a už se nás tam válelo všech pět.

„Stihli jsme to vlastně?" zvedla jsem se namáhavě na lokty a podívala se na kapitána.

„Ano stihli, tímto váš dnešní trest končí, a doufám, že příště již přijdete na nástup v čas," oznámil nám kapitán Ezzard a tímto nás i propustil. Většina ze zde přítomných se zvedla a vydala se po svých, ovšem já se znovu svalila na zem a vyčerpaně oddechla. Olívie vedle mě zvládla nějak usnout a po pravdě já k tomu taky neměla daleko.

„Ne, nesmím tu usnout!" plácla jsem se do tváří a vyhoupla se do sedu.

„Co blbneš? Tak dobře se mi spalo," zabručela Olívie, kterou jsem svým pohybem probudila.

„Jdu na pokoj se umejt a hned potom na nákup budíku!" oznámila jsem jí svůj plán a s ohromným silovým vypětím se postavila. „To jsem byla vždycky tak těžká?"

„To zní jako plán, jdu s tebou," začal se zvedat Nate.

„Já se taky přidám, tohle už nechci nikdy zažít," postěžoval si Tessien a také se vyhoupl do stoje.

„Vaší energii bych chtěl mít," zabručel ze země Kim, ale netvářil se, že by měl v plánu v brzké době vstávat. Olívie zrovna tak.

„Takže vy dva nejdete?" zeptal se pro jistotu Tessien.

„Někdo tu musí počkat na Dama a já se toho úkolu mile rád ujmu," zívnul Kim.

„A já potřebuju chvíli oddech, moje nohy mi vypověděly službu," vzhledem k tomu, že Olívie ležela zcela nehnutě, jsme jí to i věřili. Rozloučili jsme se tedy s těmi dvěma a vydali se pomalu ke kasárnám.

„Tak jo, myslím, že trochu změním plán. Dám si sprchu, prospím tak půlku dne a pak půjdu na nákup budíku," oznámila jsem klukům, když jsme procházeli vstupní halou kasáren.

„To zní daleko líp! Ok jsem pro," souhlasil Nate a Tessien také přikývl.

„Takže se tu sejdeme ve 4 a vyrazíme na nákupy?" navrhl Tessien.

„Dobrá, vzhledem k tomu, že je sedm, tak snad budu mít dostatek času se prospat," zívla jsem a pomalu si to šinula ke schodům.

„Dobrá," souhlasil Nate.

V prvním a druhém patře jsme se rozloučila s klukama a sama se z posledních sil vydala do třetího. Bože proč neměli volno v přízemí?!