Podstata démona

Přeji šťastný lov - 30. část

Po své první noční hlídce jsem se celá zničená a rozlámaná táhla s ostatními vojáky zpět do kasáren. Ve vstupní hale se nás ještě vedoucí hlídky zeptal, jestli se během noci stalo něco neobvyklého, čímž mi opět připomněl Drenna a jeho tajnou noční pochůzku. Když nikdo z vojáků neodpovídal, pochopil, že toho máme všichni dost. Poděkoval nám tedy za skvělou práci a dal nám rozchod.

Mezi davem táhnoucím se líně ke schodům jsem zahlédla Nata s Diinem, kteří na mě čekali u schodů. Tristan se vytratil dřív, než jsem ho stihla zaregistrovat.

„Ahoj, tak jaké jsou tvé první dojmy z noční hlídky?" usmál se na mě unaveně.

„Upřímně, začínám pochybovat o svém zdravém rozumu, když jsem se tohle rozhodla dělat jako svou celoživotní práci," zabručela jsem mírně otráveně.

„Ale no ták, můžeš si přeci vybrat z tolika různých profesí vojáka! Neboj, nebude to tak zlý," mrknul na mě a sevřel mi konejšivě rameno. Já si jen vyčerpaně povzdechla a společně jsme se vydali do schodů. Nate s Diinem se od nás v druhém patře oddělili, zatím co já s Roxym jsme pokračovali do třetího.

Po příchodu na pokoj jsem ze sebe znaveně začala sundávat věci, abych svému tělu dopřála aspoň na chvíli pohodlí. Došla jsem až k posteli, na kterou jsem se svalila jako pytel brambor a netrvalo dlouho a já upadla do hlubokého spánku. Hlubokého deseti minutového spánku, ze kterého mě probral můj budík.

„Ale no ták! Ještě pět minut," snažila jsem se ten rámus ignorovat, ovšem můj nový budík byl velmi nekompromisní. Já zase ovšem velmi tvrdohlavá, a tak jsem tam tak ležela, za zvonění budíku a Roxyho skřeků, který už to nemohl vydržet a pokoušel se budík vypnout sám.

Mezi všemi těmi zvuky jsem zaslechla ještě něco, co znělo jako otevření a zavření dveří, ale rozhodla jsem se to zcela ignorovat stejně jako zbylý kravál v pokoji.

A pak najednou přišlo sladké vysvobození. Všechny zvuky jako na povel rázem utichly a já se spokojeně zavrtala o něco hlouběji do své peřiny.

„Konečně klid," vydechla jsem a pomalu se opět ponořovala do říše snů.

„No to si uhádla," ozvalo se těsně před tím, než moje peřina prostě zmizela do neznáma.

„Agh, ježíš, co je?" otevřela jsem zprudka oči a oklepala se zimou.

„Nezapomínej, že ani to, že si měla noční hlídku, tě neomlouvá z dnešního tréninku," poslechla jsem si kázání vševědoucí Olívie. Agrr, jak já nesnáším, když má pravdu!

„Dávám ti na vybranou, buďto se zvedneš a půjdeš se mnou na nástup, anebo se tu budeš válet dál a zítra ráno si užij okruh JS," pohodila si vlasy a čekala na mou reakci.

„Volím válení," zabručela jsem do polštáře a z postele se ani nehnula.

„No to snad?!" zuřila Olivie při mé odpovědi a já si říkala, že by mi konečně mohla dát pokoj. Jak já se šeredně mýlila...

Ta bestie jedna červenovlasá mě normálně popadla za nohu, jedním škubnutím mě smetla z postele a táhla ke dveřím.

„Ježíš, co blbneš?! Vždyť už vstávám! Proboha pusť mi tu nohu! Sakra Roxy, přestaň mi rvát tu ruku! Héj!!!" křičela jsem na celý pokoj v marné snaze se vyprostit ze sevření těch dvou.

„Dobrý Roxy, myslím, že už se skutečně probrala," pustila konečně mojí nohu Olívie, ovšem tak surově, že jsem se kotníkem pořádně praštila o podlahu. Ve stejnou chvíli pustil Roxy ze zobáku i mojí ruku a já si pohotově sevřela bolavou nohu.