Vzleť démone - 24. část

2.8K 251 7
                                    

„Dame, myslím, že tvoje technika je naprosto dokonalá!" smáli jsme se s Natem Damianovi a jeho marným pokusům dostat jeho wyverna, se jménem Zeen, do vzduchu. Zatím, co Dam kolem něj pobíhal v kruzích máchaje při tom rukama jako by chtěl odehnat obtížný hmyz, Zeen ho z pohodlného místečka v trávě pozoroval, pokud to vůbec jde, se stejným pobavením jako my dva.

Po úvodním proslovu kapitána Ezzarda jsme byli rozděleni podle našich démonů, takže jsem skončila ve skupině s Damianem a Natem a jejich wyvernem a pterodaktylem na louce kousek od kasáren. Naším prvním úkolem bylo donutit naše démony, kteří se až do teď pohybovali po zemi, vzletět. Jelikož se jednalo o démony a ne o obyčejná zvířata, nemuseli jsme je v podstatě učit létat, jen je dostat do vzduchu. Říkáte si proč je prostě nevzít a nehodit do vzduchu, ale za prvé těch slušných čtyřicet kilo už není tak snadné zvednout a za druhé jsou zvyklí po puštění z rukou seskočit na zem, takže by celé to snažení vlastně k ničemu nebylo.

Toto období vývoje létajícího démona je klíčové, protože když ho nedonutíte vzletět při vývinu, tak pak už se vám to jen tak nepovede. Bohužel pro nás, jsou démoni v tomto věku neuvěřitelně tvrdohlaví, a když si zamanou, že vám dnes nebudou věnovat víc pozornosti než je nezbytně nutné, tak nemáte šanci je k čemukoliv donutit. Což se zjevně stalo i v případě Damiana a Zeena, takže ať se kluk snažil jakkoliv, dnes se mu zjevně se Zeenem hnout nepodaří.

„Roxy budeš hodný démon a pomůžeš mi předvést těm dvěma, jak se to dělá?" zkusila jsem jinou taktiku než Dam. Roxy si však pouze líně zívnul a naklonil hlavu na stranu v tiché výzvě: ‚Co myslíš?'

„Dobře, takhle to asi nepůjde," povzdechla jsem si, překřížila si ruce na hrudi a přemýšlela jak postupovat dál. Jasně, že kapitán Ezzard jakožto majitel létajícího démona věděl, jak ho dostat do vzduchu, ovšem tímhle si musel každý z nás projít sám. Tímto cvičením jsme měli dokázat, jak moc jsme schopní se se svým démonem sjednotit a spolupracovat. V budoucnu přijdou daleko těžší situace, a jestli nezvládneme ani tohle, tak nemáme šanci se vypořádat s čímkoliv horším.

„Pche amatéři," poškleboval se Nate, který zatím jen všechny okolo pozoroval, ale sám nic nezkusil.

„Fajn, tak se ukaž ty," vyzvala jsem ho.

„Sleduj," naparoval se zatím co se v jeho ruce opět objevila malá postavička dinosaura. Už dávno jsem vzdala pátrání po tom, odkud ho vždycky vytáhne a smířila se s faktem, že kde je Nate, je i jeho dinosaur. Na to jeho pterodaktyl, kterého pojmenoval nečekaně Diino, zaujal vyčkávající pózu, zřejmě v očekávání přicházející hry.

„Kdo si bude hrát s Gregorym?" zamáchal jím párkrát před sebou, načež Diino vytasil zuby na znamení, že samozřejmě on.

„Rrrr," zavrčel Nate jakože za Gregoryho, čímž vyprovokoval Diina, který zavrčel také. Zapřel se o své pařáty na křídlech a přikrčil se k zemi.

„Hele Nate, nechci ti brát iluze skvěle odvedené práce, ale máme je dostat do vzduchu a ne připlácnou k zemi," ušklíbla jsem se nad jeho marným pokusem.

„Ještě jsem neskončil," pohlédnul na mě sebevědomě Nate.

„Tak pojď Diino, ukážeme těm dvěma, jak se to dělá!" zajiskřily mu oči nadšením stejně jako Diinovi, který stále se zaujetím sledoval dinosaura v jeho ruce.

„Chyť ho!" zavelel Nate a Diino neváhal a začal se vrhat po dinosaurovi. Nate ho schválně vždycky přidržel nízko při zemi a pak ho zvednul do výšky, kam Diino se svou výškou nedosáhl. Nejdřív ho tím donutil kolem něj poskakovat, jelikož dinosaura zvedal vždy jen o malý kousek, ale po chvilce se zastavil a dal prostě dinosaura nad hlavu. Diino zaujat hrou dal na své instinkty, odrazil se do vzduchu a začal máchat křídly.

„To je můj pašák!" povzbuzoval ho Nate při jeho stoupání, a tak Diino nakonec skutečně vyletěl do takové výšky, aby mohl Gregoryho Natovy ukrást. I se svou kořistí se pak snesl zase zpět na zem a podíval se na Nata ve stylu: ‚To si nečekal, co?'

„Jakej jsem?" otočil se na mě Nate a mně nezbývalo než uznat, že v tomhle je očividně o krok napřed.

„Tak a teď mi ho zase vrať," přiblížil se Nate k Diinovy, aby mu dinosaura sebral, ale ten očividně v domnění, že hra ještě neskončila, zamáchal křídly a popoletěl o kus dál.

„Něco mi říká, že si o něj právě nadobro přišel," zasmála jsem se jeho marnému pokusu dostat Gregoryho z Diinových spárů.

„Mlč!" odbyl mě a pokračoval v nahánění Diina.

„Pff, to je toho!" nafouknul se Damian a sebral ze země klacek.

„Zeene, přines!" rozkázal a hodil klacek kamsi do dáli, načež oba se zaujetím sledovali letící klacek i místo jeho dopadu, ale ani jeden z nich se neměl k jakémukoliv pohybu.

„Zeene, ty líný prase!" vztekal se Dam, ale jediné čeho tím dosáhl, bylo Zeenovo zavrčení a naprostá ignorace. Sledovat Damiana a Nata jak se teď rozčilují s jejich pubertálními démony, bylo sice zábavné, ale přede mnou teď stále ještě visel úkol dostat Roxyho do vzduchu.

Na použití Natovy techniky bych v případě Roxyho potřebovala nejlépe kus hodně starého hadru, kterých je samozřejmě na louce přebytek a jelikož Damianovy pokusy samy o sobě taky k ničemu nevedli, tak jsem se rozhodla je ani nezkoušet.

Z mého usilovného přemýšlení mě vytrhl až sám objekt mých myšlenek, když mě zobákem dloubl do boku. Upřela jsem na něj svůj pohled a pohladila ho po opeřené hlavičce, když v tom jsem dostala nápad.

Dřepla jsem se před svého gryfa a vzala jeho hlavu do dlaní.

„Roxy, uzavřeme dohodu," řekla jsem s naprosto vážným výrazem a v jeho očích jako by se zračila otázka: ‚Co navrhuješ?'

„Když mi teď předvedeš, jak skvěle umíš lítat, dostaneš k večeři šťavnatý propečený steak," a v tu ránu jsem věděla, že mám vyhráno, protože kručení jeho žaludku a to jak si olízl svůj zobák, zkrátka mluvilo za vše. V jeho očích se zablýsklo nadšení a odhodlání a na souhlas hlasitě zapískal. Darebák jeden nenažranej.

„Tak Roxy a teď chci vidět přímo ukázkový let, jinak celý ten steak sním sama!" přiložila jsem do ohně, abych podpořila jeho odhodlání. Roxy mi znovu odpověděl svým zapískáním a zvedl hlavu jako by říkal: ‚Sleduj a uč se, zeměšlape!'

Mě se na tváři rozlil hrdý úsměv, když se zapřel na svých silných nohách a jediným ladným pohybem vyskočil do vzduchu. Začal máchat svými silnými křídly a velmi elegantně začal lítat kolem naší skupiny na louce. S nadšení a pýchou jsem sledovala, s jakou lehkostí krouží kolem nás a cítila, jak celé mé tělo zalívá pocit štěstí. Jednak díky tomu, že sem našla způsob, jak donutit svého démona vzletět, a jednak díky poutu mezi námi, přes které ke mně proudil silný pocit radosti, kterou právě prožíval Roxy, když zjistil, jaké to je vzletět.

Je to sice paličák a jednoho občas stojí veškeré jeho síly ho k něčemu přimět, ale když to s ním nevzdáte, dokáže vám, že stál za všechnu tu námahu. A přesně to na něm tak zbožňuji.

Podstata démonaKde žijí příběhy. Začni objevovat