Podstata démona

Slíbený steak - 27. část

Ve vstupní hale kasáren jsem narazila na Nata s Damianem, a tak jsme se k nim s Roxym přidali a společně vyrazili opět na louku za kasárnami. V průběhu cesty se k nám připojil i Natův pterodaktyl Diino a Damianův životem otrávený wyvern Zeen. Bylo zajímavé, že ačkoliv je Zeen Damianův démon, tak jako takový absolutně vůbec neodráží podstatu jeho duše. No fakt, vždyť oni dva jsou naprosto rozdílné povahy!

„Hele je Zeen opravu Damianův démon?" naklonila jsem se k Natovy a zvědavě mu šeptla do ucha.

Ten se na mě pobaveně podívat se slovy: „Proč myslíš?"

„Proč, vždyť se na ně podívej! Jsou oba úplně jiný!" podtrhla jsem svůj proslov rozmáchnutím rukou, přičemž jsem Natovy málem vypíchla oko.

„No jako jo, ale vlastně ani ne," poškrábal se a krkem Nate a oba jsme se zahleděli na Damiana a jeho wyverna, který už šel pár metrů před námi. „Víš Dam, ač je teď poměrně hlasitej a aktivní, taky takovej nebýval vždy, občas má chvíle, kdy zatvrzele sedí na křesle, zírá z okna a nic na světě s nim v tu chvíli nehne."

Představa tohohle kluka, který musí mít vždy poslední slovo a vždy nějakým způsobem vyčnívat nad davem, jak sedí zatvrzelý v křesle, se podle mě zcela vymykala realitě, ale tak dřív jsem si taky myslela, že vycházet s Olívií je naprosto nemožné a hle, je to sice kapku těžší, to přiznávám, ale jde to.

Na louce nás opět čekal kapitán Ezzard a když dorazili i poslední opozdilci, což jsme kupodivu aspoň pro jednou nebyli my, pokračovali jsme v dopoledním tréninku. Tedy v hledání způsobu, jak přinutit našeho démona vzletět. Pro ty z nás, kterým se to už jednou povedlo, to bylo tentokrát celkem snadné, protože démon, který jedenkrát zakusí ten pocit při letu, se ho už jen tak nevzdá.

A tak, aniž bych musela vymýšlet další kloudné způsoby, jak Roxyho dostat do vzduchu, se sám od sebe rozběhl a společně s Diinem začali kroužit nad loukou.

„Tak myslím, že my máme splněno," zasmál se Nate a společně jsme si plácli, načež nás Damian obdaroval ublíženým pohledem, neb Zeen už se zase stihl pohodlně rozvalit v trávě.

„Hochu ty seš naprosto neskutečnej!" vyšiloval Dam, zatím co Zeen zavřel oči a svého majitele naprosto s přehledem ignoroval.

„Tak co kdy máš hlídku?" obrátil se na mě Nate.

„Dnes večer," povzdechla jsem si nad myšlenkou, že se dnes vůbec nevyspím.

„Jé, to máš hlídku společně se mnou a s Kimem!" rozzářil se Nate a po pravdě mě se taky podstatně ulevilo při vědomí, že tam bude aspoň nějaká známá tvář. „Teda společně, minimálně ve stejný čas."

„Jak to myslíš?" podivila jsem se.

„Kim má dnes pochůzky po městě, já mám být v osm nastoupen ve vstupní hale kasáren a moje služba bude přímo na hradě," objasnil mi Nate.

„Tak to budeme na stráži spolu, taky mám jít na hrad," zaradovala jsem se, že skutečně na první hlídce nebudu sama.

„Jsem zvědavej, jak to bude probíhat," zamyslel se Nate. „O téhle práci jsem snil už jako malej. Pamatuju si, jak jsme vždycky s klukama běhali po vesnici a hráli si na vojáky," zahleděl se do dáli.

Bylo hezké sledovat, jak se někomu plní jeho dětský sen. Hlavně když sama vím, jak tvrdá cesta to byla, dotáhnout to až sem.

Rozhlédla jsem se kolem dokola a prohlédla si celou naši skupinu. Skupina velmi různorodých lidí a každý z nich má nějaký svůj sen, svůj cíl, za kterým míří. Také jsem měla sen. Mým snem bylo lítat vysoko v mracích, jako člen královské letky. A jednou, přísahám bohu, jednou se stane ten sen skutečností.