Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Odrovnání

"Asi to byl pro tebe dneska těžký den že?" seděla jsem na Niallově posteli po tom co jsem mu z rány po kulce vytahovala stehy.

"No řekněme, že nemám na každodenním plánu zabíjet člověka, co mě chce prodat šéfovi" uchechtla jsem se a namazala mu ještě hojící se jizvu mastí.

"Počkej ! Cože?" trochu jsem se zamračila.

"No že říkal něco že když s ním půjdu dobrovolně tak mě dá šéfovi a něco takového. Proč?" mračil se a ani se nehýbal. Asi přemýšlel o něčem, co já nepochopila. Nebo spíš ani nevěděla.

"Oni věděli, že tady si. Proto přišli. Chtěli tebe" šeptal tak potichu jedno slovo za druhým, že jsem pomalu nic neslyšela. Jenže když mi pomalu docházeli jeho slova nechápala jsem ještě víc. Tolik otázek se mi rojilo v hlavě a já neznala odpovědi.

"Jak jako chtějí mě? Vždyť já jim budu na nic "

"Proto se pořád snažili dostat na poschodí. Chtěli tě unést. Někdo tě asi za každou cenu chce. Buď kvůli prospěchu nebo si myslí že ublíží Harrymu. Poslouchej nebudeme to teď řešit. Potom to proberu s Harrym. Měli by jsme už jít radši spát" kývla jsem jen hlavou a postavila se. Rozešla jsem se ke dveřím když mě dvě silné ruce zmáčkly v obětí.

"Dobrou Bello a díky za ošetření. Jo a pro jistotu" podal mi baseballovou pálku .

"Zbraň by byla lepší" a rozhodně účinnější. Zřejmě si myslel, že pro mou psychiku bude lepší se teď od zbraně držet dál.

"Jo, ale nemůžu ti jí dát . Harold by mě zabil" dala jsem si pálku na jedno rameno a usmála jsem se provokativně.

"Připadám si jako Harley Quinn" zasmála jsem se při té představě, že by na mě někde čekal můj Joker. Měla bych bezstarostný život a zabíjet by bylo snazší.

"Kdo?" Niall nic nechápal.

"Děláš si srandu! Zítra se musíme podívat na Sebevražedný oddíl. Se divím že padouch jako ty to ještě neviděl" chytil se za srdce.

"To mě urazilo. Jsem krutý padouch" vyplázl jazyk a udělal na mě pošucký obličej.

"Dobrou pošuku"odešla jsem do pokoje, kde už na posteli ležel Rox .

..............................

Probudil mě Rox který se postavil na poseli a vrčel na dveře.

"Co je?"pohladila jsem ho po hlavě.

Slyšela jsem, jak se dole něco rozbilo. Bylo to asi v kuchyně, protože to bylo sklo jak se tříštilo o podlahu a vytvářelo zvuk.

"No super" pomalu jsem vstala z postele a chytla pálku do pravé ruky. Pomalu jsem otevřela dveře pokoje a rozhlédla se po chodbě. Nikde nikdo nebyl. Poslepu jsem šla chodbou a nahmatala si zábradlí. Pomalinku a potichu jsem po něm šla dolů, kde jsem uviděla malé světlo vycházející z kuchyně. Stoupla jsem si ke zdi kuchyně a čekala. Bylo slyšet jen zakašlání. Po chvíli se rožnulo světlo po celém dolním patře a já dostala menší strach.

Blížící se kroky mě ještě více znervózňovaly. Byly už blízko. Uviděla jsem cizí stín vedle mě. Když jsem uviděla kousek ruky zavřela jsem oči a začala pálkou mlátit člověka přede mnou. Po chvíli jsem otevřela pomalu oči a uviděla na zemi ležet Harryho .

"Jejky" udělala jsem nevinný obličej a sehnula se k němu.

Chytila jsem mu ruce a dotáhla ho do obýváku. Byl lehčí než vypadal.

"Proč tu svítíš tak pozdě več...." otočila jsem se na Louise který se snažil nesmát nad Harrym na zemi.

"Co jsi mu udělala?" začal se smát.