Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Den, týden, měsíc a ROK

Po roce

"Lásko?" do ucha mi z blízka dolehl hlas toho s kým jsem den ode dne šťastnější.

"Ještě pět minut" zamumlala jsem do polštáře. Začal mi pusinkovat krk až k mému uchu.

"Ale dneska máme náš společný den" zakňučel, jako malé dítě. Byl tak rozkošný. Musela jsem se začít smát.

"Vždyť jsme spolu stejně každý den. CO je na tomhle jiného?" otočila jsem se mu tváří v tvář. 

"No dneska je jiné datum. Počkat dneska jee.... 28.3"  v mysli se mi prolil celý zbytek myšlenek od minulého roku dne 28.3 až po teď. Tolik jsem za tu dobu zase s Ashem prožila, jenže mě mrzí, že jsem si nevzpomněla na nic před tou nehodou. Ani na jedinou věc, doktor říkal, že vzpomínky většinou spouští něco na čem jsme závislí. Jenže mě nic nepomáhá.

"Dneska je to přesně rok od toho, co jsem ztratila paměť .Mrzí mě, že jsem zapomněla na ty všechny hezké věci, co jsme spolu prožili" točil si mě celou k sobě. Jeho čelo se opřelo o to mé. Hluboce se mi díval do očí.

"Zlato, říkal jsem ti ať to neřešíš. Mysli na to co je teď a ne co bylo. A teď jsme jen my a já tě moc miluju" jeho rty se přitiskly na ty mé v krásném polibku. Ashtona moc miluju, ale vždy když se spolu líbáme, je to jako kdyby mi něco chybělo. Nevím co, ale moc to neřeším. Možná to je jen hloupý pocit a nic víc.

"I já tebe" 

"I ty mě co?Nějak jsem přeslech to hlavní slovíčko" 

"I já tebe miluju" bouchla jsem ho pěstí do ramene.

"Tak už vylez lenoško. Máš dole snídani"

Harry pov

Den, týden, měsíc a teď rok. Rok co jsem bez ní. Pořád nevěřím, že je mrtvá. Ona není. Pořád mi nikdo nevěří, ale já vím, že není. Není to možné. Jenže kde je. Jsem už z toho paranoidní, ale já jí miloval a miluju. Proč mi odešla? Den ode dne už rok sedím v pokoji, všechny sekýruju, přehrabuju se v jejich věcech abych si jí připomněl.

"Harry našli jsme nějaké sklady se zbraněma. Mohly by jsme to tam vykrást. Vypadá to tam dobře" protřu si své unavené oči. Mám pytle pod očima, že by se na nich dalo skákat.

"Fajn, připravte auta. Pojedeme tam. Za dvacet minut všichni v garážích"jen kývl a rychle zmizel. Všichni mají ze mě strach. Kromě Nialla a Zayna. Liam a Louis mě už ani neřeší, holky se mě bojí a nechtějí tady být. Tak ať nejsou, mně je to jedno. Čím méně holek tím líp.

Isabell pov

"Ahoj Jess" sedla jsem si k ní na postel. Už jí ani nezamykáme nebo tak. Po některých pokusech už ví, že se od tud jen tak nedostane. Může chodit po celém domě, ale stejně je radši sama v pokoji. Její pokus dostat mě ke Stylesovi zkouší každý den. Pořád mi vypráví, že se milujeme a podobně. Někdy už mi prasknou nervy a radši odejdu. Lži se mi neposlouchají dobře.

"Ahoj. Díky za snídani. Bylo to dobré" přisedla si blíž ke mě.

"Nemáš zač. Vařil to Ash" pořád ho nemá nějak ráda, ale snaží se ho vystát už jen protože je k ní milí a ve všem jí vyhoví.

"Hmm" a nastalo ticho. Ale během chvíle do pokoje vešla Perrie.

"Čaute holky. Isabell máme jít za Ashtonem" zvedla jsem se a s pousmáním na Perri jsme odešly pryč od Jess.

"Nevíš co chce?" otočila jsem se na ní.

"Prý nám někdo napadl sklady se zbraněma"

"Tady jste. Zlato dnešek musíme zrušit. Styles a jeho banda nám vykrádají sklady a já tam musím jet" vypadal, že ho to vážně mrzí. "Víš možná by bylo lepší jim vydat Jessicu. Tady se cítí jako ve vězení. Tak ať si jde za nimi. Bude to pro ní lepší. Co ty na to?"ani jsem nečekala, že by to někdy řekl. Ale měl pravdu, vidím to na ní jak se tady už dusí. Drží se zuby nehty aby se tady udržela v klidu. Přeci jen už to není mezi náma ani moc jako mezi kamarádkama. Už jsem jí ztratila.

"Asi to bude lepší. Chci jet s váma" 

"Zvládneš to?" zamyslela jsem se. Zvládnu vidět toho hajzla co mě připravil o část mého života s Ashem? Musím to zvládnout. Když to zvládnu, zvládnu všechno. Musím mu ukázat, že jsem silnější než si myslí.

"Ano, myslím že to zvládnu"

"Dobře, běž se převléknout. Za chvíli jedeme"