Každý prožívá svůj normální život. Doděláte si školu a jdete pracovat. Každý se ujme něčeho, ale někdo se od mala třeba chytne i mafie a už se jí pustit nemůže.
I když Bella každý den čte různé mafiánské články v novinách, vidí reportáže, slyší...
Hlava mi třeští jako kdyby mě někdo praštil kamenem. Slunce svítí přes lehký bílý závěs, přímo mně do obličeje. S námahou otevřu pomalu oči a s křečemi je zase zavřu. Zkusím to ještě několikrát než se mi to podaří skoro bez bolesti. Tělo mám rozbolavělé, když se snažím zvednout levou ruku zjistím že jí mám v sádře. Pravou ruku vyndám z pod přikrývky. Mám jí celou odřenou se spoustou modřin. Sáhnu si na hlavu, kde zjistím hmatem, že mám obvaz. Mé celé tělo vypadá jinak. Všude obvazy, modřiny, škrábance, náplasti. Jenže nejhorší na tom je, že si nepamatuji co se stalo a ani kde jsem nebo co se dělo ještě předtím. Jen to že jsem byla v nemocnici u pacienta a někoho přivezli. Byl postřelený a potom už nic.
"Lásko, konečně jsi vzhůru. Tak moc jsem se o tebe bál" ve dveřích stál na pohled dost pěkný kluk.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Kde to jsem ?A kdo jsi ty?" pomalu jsem se snažila posadit, ale moc mi to nešlo. Přišel ke mně a pomohl mi si sednout. "Děkuju" poděkovala jsem mu. Jeho úsměv byl dokonalý. No řekněme, že on celý byl dokonalý. Pod bílím tričkem mu prosvítaly dokonalé svaly. Ruce měl svalnaté, ale ne moc. Sedl si vedle mě.
"Jsi přeci u nás doma. Doktorka říkala, že jsi mohla kvůli té nehodě ztratit paměť" dal si hlavu do dlaní. Vypadal, že je z toho zničený.
"Jakou nehodu? Promiň, že se tak hloupě ptám, ale vůbec nic si nepamatuju. Poslední na co si vzpomínám bylo, že jsem šla na sál kvůli operaci pacienta a potom už nic" cítila jsem se tak hloupě, že jsem v téhle situaci.
"Jmenuju se Ashton Kutcher. Chodíme spolu už rok Isabell. Jsem mafián. Když ses to dozvěděla, tak jsi nebyla nadšená, ale potom ti to ani nevadilo. Několikrát jsi nám byla pomoct na akci jako doktorka. Jenže jednou když jsi šla z práce tě unesli lidi ze Stylesova gangu. Někdo jim totiž vnukl myšlenku, že když tě unesou zničí mě tak. Tak strašně dlouho jsem tě hledal dokud jsi od něj neutekla, ale on to čekal a zničil brzdy na autě a měla jsi nehodu. Naštěstí v tu dobu už mí lidé věděli všechno a jeli tam. Našli tě v tom hořícím autě a odvedli ke mně. Nemohl jsem uvěřit, že tě mám po tři čtvrtě roku zpět "
"Počkat Styles? To mi něco říká" a v tom mi proběhla hlavou vzpomínka. Sice jen malá, ale dost přesvědčivá.
.....
Přibližoval se ke mě a rozepínal si pásek. Když ke mě šel nohou jsem ho kopla do koulí. "Ty svině hnusná!" vrazil mi facku a hned po ní další.
.........
"Co si to dovoluješ!!" chytil mě pod krkem a stiskl mi ho, co nejvíc mohl.
Potom mi hned přistála na tváři rána, ale ne facka. Byla to jeho pěst. Dožduchal mě až ke schodišti . Chtěla jsem se chytit zábradlí a sejít, ale on mě z něj strčil a já padala dolů jako pytel brambor.
"Ty si ještě dovoluješ mi zašpinit schody krví!!" zařval a šel ke mě.
Nemohla jsem se skoro hnout. Vytáhl mě na nohy, ale já hned spadla. Chytil mé zápěstí a táhl mě k posledním dveřím v prvním patře za schody. Otevřel a já viděla jen temnou místnost.
