Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Pocit nebezpečí

Harry pov

"Jessico?" začala brečet když nás viděla. Niall si ji vzal do náruče.

"Nikoho jiného jste nenašli?" chlapy jen pokývali hlavou že ne a odešli.

"Pane bože, jsem tak ráda že vás vidím"  vypadala tak vyčerpaně. Skoro jako já, když tu se mnou Isabell nebyla. I když tu se mnou pořád není.

"Co se stalo? Mysleli jsme že jste mrtvé! Teda až na Harryho" prohrábl jsem si vlasy. Už toho víc ani na mě být nemůže. Ale Jess mi  může říct, kde je Isabell. Jestli je naživu.

"Asi bude lepší začít od začátku" posadila se na gauč a vydechla si."Když jsme byli ještě na Jamajce, tak Bella volala Zaynovi, že jedeme zpět, že tam nebudeme jen tak sedět, zatím co vy jste tady dřeli jako koni. No prostě jsme se zabalily a vyjely. Musely jsme si to trochu objet, protože to tam bylo zaterasené, jeli jsme přes serpentiny. Chtěla jsem zavolat Lukovi aby to věděl, ale najednou jsme jeli moc rychle a nešlo zabrzdit. Potom si už pamatuju jen, jak jsme padaly dolů a velký náraz .Probudila jsem se až v nějakém pokoji. Přišla za mnou nějaká holka, ptala se mě jak mi je  a podobně a potom odešla. Ptala jsem se jich pořád kde je Isabell, ale oni mi vždycky řekli jen že spí. Že na tom byla hůř než já. Asi po týdnu se probudila a přišla za mnou. Říkala ale hlouposti. Celou dobu jsem jí říkala, že vás musíme kontaktovat nebo utéct, ale ona ztratila paměť. Nepamatovala si nic. Poslední co si pamatovala bylo prý když šla na sál, kde ležel Niall a potom už nic. Říkala něco, že jsem jí zradila a že se k vám nevrátí aby jste jí zabili. Že zůstane s Ashtonem" srdce se mi zpomalilo, že ho nešlo ani cítit. Ztratila paměť to by byla jedna věc, ale že si myslí, že ji chceme zabít. Já zabiju toho kdo jí to udělal. Oddělili jí ode mě a vzali mi jí. Teď si myslí, že jí chci zabít. Tak tohle teda ne. Nikdo mi nebude na ní šahat, to můžu jenom já. To já ji miluju.

"Nevíš jak ten chlap vypadá nebo tak něco? Nebo celé jméno?" Liamova poznámka mě zaujala. 

"Ne. Bella mu vždycky říkala jen Ash, příjmení neznám. A jediné co můžu říct je, že má hnědé vlasy. Nikdy jsem ho ani moc neviděla maximálně zezadu"

"Tak to teda ne. Tak lehce mu to neprojde. My si Isabell vezmeme zpět. Nenechám mu tam mojí sestru!" 

"Zmrd jeden. Informujte všechny. Najdeme je za každou cenu. Neměl si zahrávat s ohněm!" byl jsem tak vytočený jak nejvíce to jen mohlo být. Už jen to, že si to ten hajzl dovolil je dost.

........................

Je půl jedenácté večer. Její nejoblíbenější čas. Čas kdy tady jdou nejlépe vidět hvězdy. Když mi to říkala, musel jsem se smát, ale něco to mělo do sebe. Jen tak pozorovat hvězdy. To ticho všude.

"Nialle, co když už je pozdě" uslyšel jsem Jessicu z druhého balkonu.

"Není. Vzpomene si. Musí. Ona a Harry jsou jako jing a jang přitahují se k sobě a přitahovat se budou. Určitě to bude dobré"

"Slyšela jsem jí na chodbě říkat Ashtonovi, že ho miluje a on jí to řekl taky. Rok je dlouhá doba na zapomenutí i pravdy. Co když si na nás už nevzpomene. Viděla jsem jí v očích tu nenávist, když jsem o vás něco řekla. Když mi ona řekla, že jsem jí zradila a chci její smrt" 

"Řekla mu že ho miluje?" zašeptal sem do ticha.

Měla pravdu. Nikdy jsme se neměli rozdělit. Společně bysme zvládli všechno.

.................................

Isabell pov

"Na co koukáš zlato ?" uslyšela jsem unavený hlas Ashe.

"Na hvězdy. Dneska krásně září. Jako kdyby mi ukazovaly cestu" objal mě zezadu a položil si bradu na moje rameno.

"Září jen pro tu nejkrásnější princeznu na světě. Takže pro mě" musela jsem se spolu s ním zasmát. Humor mu vážně nikdy nechyběl. "Ne, samozřejmě že pro tebe" 

"Jak to že nespíš? Když jsem odcházela tak jsi spal jako zabitý" 

"To doufám, že se nestane, že mě někdo zabije. Probudilo mě že jsi nebyla vedle mě. Chtěl jsem tě obejmout a spokojeně dál spát se svou láskou, ale ona tam nebyla. Musel jsem se jít podívat kde strašíš" houpal se mnou ze strany na stranu. Bylo to tak uklidňující.

"Běž zpátky do pokoje. Za chvilku příjdu" jen tiše zavrčel.

"Bez tebe nejdu" najednou mi přejel mráz po zádech. "Je ti zima?" 

"Ne, jen nemám dobrý pocit. Jako by se něco mělo stát" mračila jsem se do tmy. Většinou když mám takový pocit, se něco stane.

"Nic se nestane. Jsem tu s tebou. A vždycky budu" vzal mě jemně za ruku a společně jsme odešli zpět do pokoje.