Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Jamajka

Někomu uteče den jako voda, někomu týden a mně měsíc. Celý měsíc utekl jako voda a odplavil s sebou všechny problémy až na jeden. Harry se uzdravil, vše je v pořádku tak jak má být. Možná, protože už to jsou tři dny, co kluci odjeli někam pryč s tím, že my všechny holky máme být u nich doma a hlídat to tam. Nikomu neřekli kam jedou nebo proč tam jednou. Jen že musí něco vyřídit a ještě něco okolo smrti Kleina. 

Takže asi spíš nějaké problémy. Jenže zrovna, když je noc jsme s holkama u mě a Harryho v pokoji. Jenže se všechny ztišíme, když uslyšíme ze zdola hlasy. Ze šuplíku vytáhnu zbraň. Pomalu se plížím abych se podívala zpoza rohu dolů. Oddechnu si, když vidím, jak jde Harry nahoru po schodech.

Běžela jsem k němu a s radostí ho objala. Stiskl mě k sobě strašně pevně. Hned na to mě začal líbat,tak jako jsme to už za tu chvíli měli něco jako přivítání. Jenže dneska jsem z toho cítila něco jiného. Něco naléhavějšího, co jsem u něj neznala. 

"Konečně jste zpět" usmála jsem se na něj. Jenže jeho tvář byla bez citu, spíš taková se strachem za kamennou maskou.

"Běž se sbalit Bell. Musíš od tud s Jess pryč" obešel mé nehybné tělo a zašel do pokoje. Po uvědomění, co řekl jsem běžela za ním do pokoje, kde už měl kufr na posteli a dával mi tam věci.

"Harry! Počkej. Proč? Co se děje?" chytím mu zápěstí. Vyhýbá se mému pohledu. Sedl si na postel a přitáhl mě k sobě. Jeho hlava byla opřená o mé břicho. Nic neříkal, jen tam tak zaraženě seděl. Pro mě bylo to že mlčel jako ubíjení. 

"Všichni ví, že tady máme nové holky. Ví, že s jednou z nich teda s tebou něco mám a taky, že jsi zabila Kleina. Popisují nás teď jako vražedný pár nebo něco takového a tebe prý první brali, jako mafiánskou zajatkyni. Teď ti všichni říkají Krvavá princezna mafie" díval se na mé tričko bez zájmu, zatím co mluvil.

"A to je všechno?" zvedla jsem mu hlavu nahoru. Jeho zelené oči byli lesklé jako by se mu chtělo brečet.

"Mají z tebe strach a respekt a to se většině mafiánů nelíbí. Berou tě jako hrozbu. Hrozbu, co musí odstranit. Oni si myslí, že si se spřáhla s Italskou mafií a jsi tady aby jsi zabíjela zástupce těch, co jim odporují. Naši lidi se jim to snažili vysvětlit, ale neposlouchali. Tři spolky mafie jsou teď proti nám a já nenajdu nikoho z okolí, kdo by nám pomohl. Byla by to jistá smrt. Proto musíš pryč. Našli jsme vám ideální místo kam pojedete. Do konce roku to snad přejde a bude to v klidu"

"Počkat! Rok budeme od sebe? Nebo co?" 

"Nebudu tam moc být pořád, našli by tě, ale budu tam jezdit stejně jako kluci. Nenechal bych tě tam jen tak lásko. Chci abys byla v pořádku" všechno se mi vždycky musí zničit. I to co by se zničit nemělo. 

"A kam že to pojedeme?"

"Na Jamajku"

..........................................................................

"Tryskáč už je na ranveji pane. Za osm minut odlétáme" Harry kývl na pilota. Ještě ho zastavil a něco s ním vyřizoval.

"Pojď sem" Niall mě vtáhl do objetí.

"Snad to brzo skončí. Budeš mi chybět El" 

"Ty mě taky Ni" naposled mě pomačkal v náručí a poslal dál. S Liamem a Louisem to bylo loučení na delší dobu, stejně jako s holkama. Až jsem nakonec došla k Zaynovi.

"Zase se máme loučit" zabrblal mi do ramene."Teď aspoň vím že budeš v dobrých rukou. A že tě ještě uvidím"

"Zayne, nech toho nebo se rozbrečím. Jsi super brácha, no poslední dobou. Budeš mi chybět"

"Ty mě taky potvoro malá" zasmáli jsme se než jsem se ohlídla a viděla Harryho. Vběhla jsem mu do náručí a pořádně ho zmáčkla v objetí tak jako on mě.

"Všechno tam budete mít. Dům, auta, zbraně a taky ochranku. Slib mi, že nebudeš dělat hlouposti" podívala jsem se mu do očí. Měl je červené, jak se snažil zadržet city, co chtěly přes slzy ven.

"Slibuju. A pro tebe to platí taky" pousmál se a kývl.

"Už máš tady ochranku" zamrmlal ne moc šťastně. Otočila jsme se a spatřila Luka další tři kluky asi z jeho spolku.

"Fajn můžeme jet ne? Ahoj Bello" zářivě se na mě usmál.

"Běžte už dovnitř" kývl na ně Harry. Postupně odcházeli až na Luka, který se zastavil a čekal.

"Nechci tě nikam pouštět, ale musím" opřel si své čelo o mé.

"To zvládneme. Uvidíš. Pořád mám přeci tvůj prsten" ukážu na svou ruku. Usmívá se, když se na něj podívá. Potom se mi naposledy přitiskne na rty. S posledním pohledem na něj jdu směrem k Lukovi kam jde už i Jess.

"Dámy " nastavil nám rámě. Obě jsme se ho chytily každá z jedné strany a šli cestou k letadlu. Radši jsem se neotáčela nebo bych se rozbrečela. Netrápilo mě, že mi jde o život, trápilo mě, že ten život nezvládnu bez něj.