Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Změna života

Kluci stříleli, jako splašení do Royových poskoků, co se snažili jakkoli se trefit. Bohužel vždycky trefili střechu. Já a Jess jsme měli od Harryho vážný příkaz, že budeme stát dál od nich a nebudeme střílet, pokud to nebude nezbytné. Prý abysme se nezranily a podobný blbosti. Zranit se, je už tak nepodstatná věc v mém životě, až mi to nahání hrůzu. Nikdy jsem nebyla jedna z těch, co věřila, že jen jediná sekunda, jediná minuta stačí, aby se váš život přetočila o 180 stupňů a tím ho úplně změnila. Jenže mně se to stalo. A nevím jestli toho litovat nebo ne. Ať můj nový nebo starý život,  každý z nich má své klady a zápory.

Nejhorší je, že pokud se něco stane Jess. Ponesu za to vinu, až do konce života. To já byla ta, kdo jí do toho všeho tady vtáhl a to byla asi ta největší chyba. Prakticky jsem jí nad hlavou zapnula neviditelný časovač, který vidí jen osud. A teď se jí se odpočítávaly sekundy života.

"Jess?" podívala jsem se na ní jak nejvíc klidně jsem mohla.

"Co je? Není ti zle? Jsi nějaká bledá" sáhla mi na čelo a tváře. Zřejmě si myslela, že mám horečku. Jo kéž by horečku.

"Jen jsem se chtěla zeptat, jak tohle všechno teď bereš. Víš jako všechno tohle okolo nás, co se děje a podobně" moje ruce začaly gestikulovat, zatím co moje ústa jely rychlostí 300 otevření za sekundu.

"Málem jsem ti nerozuměla. Ale jo, když se na to ptáš je to takové divné. Prostě všechno je jiné, nové. Jenže se mi to nějak i zalíbilo. Všechno je teď takový adrenalin, vím že v nemocnici to bylo taky, ale tady je to jiné. Střílet ze zbraně a podobně, až na to zabíjení a obchodování se vším možným, bych tenhle život i brala. Pokud bys v tom životě byla ty, kluci a hlavně Niall" vykulila jsem na ní oči a hned se usmála.

"Já věděla že ho chceš! Už tě mám přečtenou"

"Vždyť víš jak se mi líbí tvrdí a nebezpeční kluci. A ještě když má zbraň . Tomu. Prostě. Neodolám!!!" pištěla tak že se Niall otočil. Asi si myslel, že se něco děje, ale rychle se otočil zpět, když někdo trefil kulkou kousek od jeho nohy.

"Is pozor!" otočila jsem se na Jess, která ukázala za mě a rychle mi dala zbraň.

Plazil se nahoru po schodech ten Roy. "Prosím. Nezabíjejte mě. Mám dvě děti. Když zemřu nebudou mít nikoho, budou sirotci" doslova brečel.  Tyhle slzy nemohly být falešné. "Vrátím vám všechno, jen mě nechte žít. Oni mě potřebují" zbraň jsem měla  nasměrovanou k jeho hlavě.

'Isabell!' podívala jsem se za toho zničeného muže. Stála tam má matka s otcem. Prosvítalo skrz ně světlo, ale byli to oni. 'Vždy jsi si vybrala tu možnost, která byla nejlepší. Vždy jsi pomáhala, ne ubližovala' 

"Ne, ne, ne , ne, ne , ne , ne!!" začala jsem couvat a křičet. Až najednou jsem pod nohou necítila tvrdou stabilní střechu, ale prázdno. Než mě stihl za ruku chytit Zayn a stáhnout k němu na hruď. Dál od konce střechy.

"Co to provádíš Is? Jsi blázen!" dával mi pusy na temeno hlavy. "Víš co by se stalo kdybych tě nechytil? To už nedělej" odtáhl mě na délku paží aby na mě viděl.

"Promiň. Ani nevím jak jsem se tam dostala" pousmála jsem se jak nejklidněji jsem zvládla než jsem uslyšela hádku. Jenže už bez zvuku střelby.

"Prosím, vše vám vrátím. Jen mě nechte žít moje děti..."

"Mě to nezajímá. Teď už je pozdě hajzle" Harry ho bez zájmu ve tváři jednoduše střelil do hlavy.

"Pojď jedeme. Ostatní to tu uklidí" Zayn mě vzal za ruku a vedl ven. Jess jsem ještě zahlédla jak se tiskne k Niallovi. Zatím co mě se dělalo zle.