"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
9. Kapitola - Podivný večer
Ucítila jsem, jak mi nenadálá vlna chladného vzduchu ovinula odhalená chodidla způsobujíc tak ježení všech drobných chloupků na mé kůži, když se mi zimnice rozběhla po celém těle. Otřásla jsem se a uvědomila si, že už se nenacházím v říši snů. Když jsem se poprvé pokusila otevřít oči, překvapilo mě, že skrz okna sem neproudí první ranní světlo, nýbrž se z vysokých okenic sahajících od stropu až k podlaze valila temná noc. Trvalo mi jen chvilku, než mi došlo, že teď určitě nejsem ve svém pokoji, a v další moment si vzpomněla na den strávený u Sasukeho. Ale nějaké souvislosti mi přece jenom unikali.
Zrak mi padl na dvoudílné prosklené dveře, lehce pootevřené, vedoucí zřejmě na menší terasu, nebo něco podobného. Z toho místa vycházelo slabé světlo, takže jen co jsem se konečně dokázala posadit a trochu rozkoukat, vydala jsem se opatrnou chůzí právě tam.
Nakoukla jsem dovnitř a spatřila Sasukeho sedíc na větší závěsné sedačce. Jednu ruku měl schovanou v kapse, v druhé svíral cigaretu, z které si právě potahoval, a nohy ležérně natažené před sebe. Koukal kamsi do nebe, jakoby tam snad viděl něco jiného než hvězdy a měsíc, a jeho výraz byl zvláštně nečitelný.
Napadlo mě upozornit na svou přítomnost, přece jenom není slušné lidi potají sledovat. Ačkoliv v tom měsíčním světle vypadal opravdu jako bůh krásy, a myslím si, že kdybych měla tu možnost, strávila bych jeho pozorováním celou noc.
Nicméně, přesto jsem lehce poklepala na sklo dveří a vyšla ven do chladivého zimního počasí. Pozemky rezidence Uchihu již byly kompletně zasněžené a vypadaly kouzelně.
,,Ahoj." vešla jsem hlouběji na terasu a Sasuke zbystřil, když mě uviděl.
,,No ahoj." na tváři se mu objevil jemný úsměv, jakoby si oddechl.
,,Co se stalo?" objala jsem se rukama, abych alespoň trochu zahnala chlad a opřela se o zábradlí naproti sedačce.
,,To řekni ty mě," pozvedl obočí. ,,málem jsem se zbláznil strachy, když si nám uprostřed kuchyně odpadla a přestala reagovat. Díky bohu mamka dřív pomáhala v nemocnici a věděla si rady, ale až od Naruta jsem se dozvěděl, že míváš problémy s nízkým tlakem." znovu si potáhl z cigarety a hleděl mi do očí.
Cítila jsem se provinile, ale na mou obranu, už dlouho se mi nic podobného nestalo. Každopádně chápu, že to pro něj musel být šok.
,,Promiň, nevěděla jsem, že by se něco mohlo stát. Většinou ani nevím, že to přijde, prostě se mi najednou zatočí hlava, a když do sebe okamžitě nedostanu tunu kofeinu nebo cukru, odpadnu."
,,Fajn, pro příště už to budu vědět. Jen jsi mě vážně vyděsila. Napadlo mě, že jsem ti toho možná napoprvé naložil až moc. To bych se šel někam zakopat." típnul cigaretu do popelníku na malém stolečku a hned zapaloval další.
