"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
11. Kapitola - Kavárna
,,Hmm, má opravdu štěstí, že to nejde tolik vidět. Ale rána to musela být pořádná." dotkla se Ino lehce mé levé tváře a já ucukla. Možná, že na první pohled to vidět tolik nebylo, ale bolelo to pořádně, a to ještě teď, po pěti vyučovacích hodinách a cestě do kavárny. Ano, opravdu jsem se rozhodla, že i přes to všechno co se stalo, půjdu do kavárny za holkama.
,,Sak, tohle už začíná být opravdu vážné. Měli bychom to někomu říct, co třeba tvým rodičům, nebo někomu z profesorů?" pohlédla na mě Hin starostlivě.
,,Nemyslím si, že by to pomohlo. Jak je vidět, školu ovládá bravurně, a s postavením a penězi jejího otce, by mohla mé rodině hodně ublížit." povzdechla jsem si.
,,Sak má pravdu Hin, známe ji dobře, nedá se proti ní bojovat. Buď uděláš co chce, nebo si musíš zvyknout na každodenní šikanu. Ani nechtěj vědět, jak vypadají tréninky roztleskávaček pod jejím vedením." usrkla za svého koktejlu Tenten.
Tohle prohlášení Hinatu nikterak neuklidnilo. Bála se o mě, viděla jsem to na ni, ale s tímhle mi asi nedokázala pomoct. Důležité bylo, že stála po mém boku. To mi pomáhalo nejvíce.
,,Já bych jen potřebovala něco, co by mě odpoutalo od myšlenek na to." pohlédla jsem na svůj hrnek čaje. ,,Doma nad tím pořád přemýšlím, a ve škole to mám v živém přenosu. Potřebuju se něčím zaměstnat. To by mi pak snad pomohlo to překonat."
,,Tak pojď pracovat sem." vyhrkla najednou nadšeně Ino. Vzhlédla jsem k ní se zvědavým pohledem.
,,Myslím to vážně. Zrovna nám odešla jedna holčina a máme volné místo. Není nás tu tolik, je to jen malá kavárnička a šéfová je v pohodě." chrlila nadšeně Ino a v očích se jí objevily jiskřičky. Zapřemýšlela jsem se nad tím návrhem. Možná to nezní až tak špatně.
,,Pojď, stejně mi za chvilku začíná směna, hned tě představím." chytila mou ruku a táhla do prostorů pro zaměstnance. Jen jsem překvapením třeštila oči a z dálky zahlédla pobavené pohledy Hinaty a Tenten. Typická Ino, zbrklá a energická.
Zatáhla mě do menší chodbičky a postupovala dál, prostory to byly maličké, ale útulné, stejně jako celá kavárna. Zaklepali jsme na dveře a po vyzvání vstoupili dovnitř.
,,Zdravím Anko-sama." skoro Ino rozrazila dveře. Zdálo se, že zde panuje celkem uvolněná atmosféra mezi zaměstnanci a majitelkou. Byla to trochu prostornější dáma se sebevědomým úsměvem a krátkými fialovými vlasy.
,,Ah, ahoj Ino." otočila se na nás jmenovaná Anko. ,,Koho to vedeš?" usmála se na mě.
,,To je Sakura, spolužačka z nižšího ročníku, a ráda by se tu ucházela o práci." opřela se Ino o rám dveří. Já se pokusila na tváři vykouzlit úsměv.
