"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
20. Kapitola - Dilema
Po ranním rozhovoru s profesorem Hatake zůstal zbytek vyučovacích hodin bez dalších větších incidentů. Jediné, k čemu vesměs došlo byla konfrontace s Kenjim a Tarou po skončení druhé hodiny biologie, a to jen proto aby se ujistili, že jsem na ně nic nepráskla. I přesto jsem si byla jistá, že se Karin brzy dozví o mé návštěvě u profesora, a i když se vlastně nic nestalo, nebyla jsem si jistá, jak přesně s touhle informací naloží. Možná nad tím jen mávne rukou. A možná mi udělí další varovnou lekci, aby mi připomněla ať opravdu držím jazyk za zuby. Nicméně na to byl ještě čas. Prozatím jsem byla ráda, že kromě toho rána proběhl zbytek dne celkem v klidu.
Neklidný spánek spojený s událostmi z posledních dní, a navíc včerejší utržené zranění si začali vybírat svou daň. Hlava mi neuvěřitelně třeštila, přičemž pulzující bolest v místě mého zranění tomu vůbec nepomáhala. Cítila jsem na sobě velkou únavu, ke které přispěla i ranní hádka s Narutem, a bylo pro mě těžké se na zbytek vyučovacích hodin soustředit. Proto jsem byla nesmírně ráda, když se ozval školní zvonek oznamující konec hodiny dějepisu, a tedy pro mě dnes poslední hodiny.
Všichni mí spolužáci se skoro vesmírnou rychlostí rozběhli do zalidněných chodeb, aby mohli co nejdříve opustit prostory školy. Třída se vylidnila během pár vteřin a já se pomalou chůzí rozešla ke své skříňce. Líně jsem ji odemkla a odložila do ní několik učebnic, o kterých jsem věděla, že je již nebudu pro dnešek potřebovat. Nechala jsem si u sebe jen pár pracovních listů a věci nutné na vypracování domácího úkolu z hodiny profesora Orochimara. Vždycky zadával domácí úkoly. A vždycky byly nesmírně těžké a známkoval je nespravedlivě. Tedy alespoň tak to rozhodně vypadalo.
Vytáhla jsem z kapsy telefon a zadívala se na čas. Byly dvě hodiny odpoledne, což nebylo zase tak pozdě. Středeční vyučování se dalo snést, hlavně protože první dvě hodiny jsme měli právě biologii. Telefon mi vzápětí v ruce krátce zavibroval a na displeji se objevilo Sasukeho jméno. Rozklikla jsem zprávu, a přitom zamykala svou skříňku.
Sejdeme se na parkovišti? Musím ještě za trenérem, budu tam za 15 minut.
Hlavou mi probleskla vzpomínka na dnešní ráno a Narutovu žádost... pardon, spíše příkaz, na přespání u Sasukeho. Úplně mi to vyletělo z hlavy. Už jsem asi fakt unavená. Rychle jsem naťukala souhlasnou odpověď a upravila si menší batoh na zádech. Moment na to už jsem se znovu rozešla chodbami tohohle gigantického bludiště a zamířila na školní parkoviště. Bude mi to chvíli trvat, ale patnáct minut se zdálo jako dostatek času.
Na parkoviště jsem došla dokonce ještě s pětiminutovým předstihem. Okamžitě jsem zamířila k Sasukeho sportovnímu BMW, které jsem viděla už z dálky. Ta nablýskaná kapota rozhodně nešla přehlédnout, a navíc černá barva vyčnívala v závěji bělostného sněhu, který během dne nanovo pokryl celé město. Postavila jsem se kousek stranou a přehodila si červenou kapuci přes hlavu, přičemž ruce jsem si zkřížila na prsou, abych v sobě udržela co nejvíce tepla. Byla opravdová zima. Dokonce taková, že mi od úst šla pára, když jsem vydechla. Jen jsem doufala, že se Sasuke brzy objeví.
