"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
17. Kapitola - Nevinná
Když jsem se druhého dne ráno probudila, chvíli mi trvalo vzpomenout si na události předešlého večera. Hned jak jsem si ale uspořádala myšlenky, zasáhl mě pocit zklamání při zjištění, že Sasuke už vedle mě neleží a já si nemůžu ještě chvíli užívat teplo jeho hřejivé náruče. Zahnala jsem ten nepříjemný pocit kamsi hluboko do svého nitra a raději se vydala do kuchyně, abych se probrala pořádnou dávkou silné kávy.
Hned mezi dveřmi jsem si všimla svého bratra, který se sklíčeným výrazem seděl u stolu a v rukou svíral sklenici vody. Ne jejím dně se vznášela bílá tabletka rozpouštějící se v nekonečné záplavě bublinek, z čehož jsem usoudila, že následky jeho včerejšího řádění už se dostavily v plné míře.
Vešla jsem do kuchyně a Naruto si mě okamžitě všiml. ,,Dobré ráno." pozdravila jsem ho, když ke mně vzhlédl. Ve tváři byl bílý jako stěna a blonďaté vlasy mu trčely do všech stran.
,,Dobré." vrátil mi pozdrav a sklonil hlavu, aby se mohl opřít čelem o svou dlaň a zmoženě zavřel oči. Koutkem oka jsem ho stále pozorovala, když jsem si připravovala svou ranní kávu. Vypadal opravdu hrozně.
,,Dáš si taky?" zeptala jsem se ho, když jsem dávkovala rozemletá zrnka kávy do kávovaru.
,,Oh, proboha ne." zhrozil se a odmítavě vztyčil dlaň mým směrem. Pobaveně jsem se usmála a stlačila čudlík na kávovaru. Pak jsem se opřela o kuchyňskou linku a otočila se zpět na Naruta. Vypadá to, že on se k řeči moc nemá, tak hold začnu já.
,,Pěkně divoká noc, co?" nadhodila jsem.
Naruto se na mě otočil a nahlas si povzdechl. ,,Hele Sak, omlouvám se. Nechtěl jsem to takhle přehnat, ale potřeboval jsem trochu upustit páru a nějak... jsem se prostě přestal kontrolovat." zněl vyčerpaně a provinile.
,,Mě se omlouvat nemusíš. Nakonec jsi to přece ty, kdo má teď hádám pěkně ošklivou kocovinu." jeden koutek rtů se mi vyhoupl o něco výš. Z ničeho jsem ho neobviňovala. Samozřejmě jsem se o něj neuvěřitelně bála, to bylo asi tak jediné, co bych mu mohla vyčítat. Ale teď vím, že je v pořádku. A to je důležité. ,,Je ale dobře, že s tebou byl Sasuke. Nevím, jak by ses jinak v tom stavu dostal domů." doplnila jsem.
,,Jo, tomu už jsem děkoval tak před půl hodinou, než odešel. Nebýt jeho, asi bych spal někde na ulici." přiznal a odpil ze sklenice. ,,Navíc kvůli mně musel dneska vynechat školu, a ty vlastně taky. Ale jsem rád, že tu zůstal přes noc. Kdyby se něco stalo, nebyl bych ve stavu, kdy bych mohl zasáhnout."
Nalila jsem si do hrníčku připravenou kávu a posadila se ke stolu vedle Naruta. Propaloval mě tím svým starostlivým bratrským pohledem a já se znovu cítila, jako by mi bylo pět.
