"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
32. Kapitola - Co to znamená?
Do skončení směny mi zbývala necelá hodina. Prostory kavárny byly z větší části prázdné, ale přesto se zde našlo pár opožděných zákazníků, kteří si k nám v podvečer zašli na pozdní šálek kávy či jiný teplý nápoj s úmyslem zahřát svá zimou pro zchřadlá těla. Ruch, který přetrvával po čas celého dne konečně ustal a okolí naplnila příjemná klidná atmosféra. Bezmyšlenkovitě jsem pomalu sklízela prostory za pultem a čistila veškeré náčiní, aby bylo vše připravené na následující den. Anko-sama už tradičně, jako vždy touhle dobou, byla schovaná ve své kanceláři a proklikávala se skrze nespočet dokumentů a emailů, které bylo nutné vyřídit.
Přiznám se, že mi ta chvíle jakési samoty právě teď nesmírně vyhovovala. Jednak dnešní pracovní den byl sám o sobě dosti náročný s tím nečekaným návalem zákazníků, který se nesl prakticky celým dnem, a druhak ve mně ještě stále byl onen rozhovor s Narutovým otcem, Minatem, jak se mi později představil. Pochopitelně si Anko-sama brzy všimla, že se zřejmě nejedná o obyčejné přátelské posezení a neprodleně potom, co Narutův táta odešel a já se vrátila zpět k práci, mně začala vyzpovídávat. Mé opuchlé oči s červeným zabarvením jasně prozrazovaly nedávný pláč, což v Anko-sama vyvolalo nepříjemné pocity a pěknou chvíli se ze mě snažila vydolovat, o co se mělo mezi mnou a jí neznámým mužem jednat. Viděla jsem na ní, že má o mě pouze starost a snaží se ujistit, že se neděje něco opravdu vážného, co by ji mělo přinutit nějak zakročit. Mé herecké schopnosti se však během posledních měsíců neustálého předstírání, že je vše v mém životě v naprostém pořádku, zlepšili na poměrně úctyhodnou úroveň, a tak nebyl problém vykouzlit na tváři pár naučených úsměvů a přesvědčit ji, že se nejedná o nic hrozného. Vysvětlila jsem jí, že to byla rodinná záležitost, ale nechtěla jsem zacházet do detailů. Což Anko-sama přijmula, neboť respektovala mé soukromí. Ona taková byla. Projevovala starost a zájem, mohli jste za ní přijít s čímkoliv. Zároveň však nepřekračovala tu pomyslnou hranici, kam cítila, že nemá právo vstoupit. A to byl přesně můj případ. Vážila jsem si její starosti, ale nechtěla jsem, aby do našich rodinných trablí, jakkoliv zasahovala. Navíc, tenhle rozhovor musí zůstat tajemství. Nikdo se to nesmí dozvědět. Nikdo.
Zrovna jsem se natahovala k jedné vrchní polici, abych tam odložila právě umytou čajovou konvičku, když se ozval už známý cinkavý zvuk značící příchod nového zákazníka. Jedním hbitým pohybem jsem ji konečně dostala na své místo a vzápětí se na malý moment musela přidržet okraje přilehlé skříňky, když se mi nečekaně zamotala hlava a zatmělo před očima. Bylo to jen pár vteřinek, ale rychle jsem se oklepala, abych se mohla přesunout k pultíku a obsloužit nově příchozího. Jaké pro mě však bylo překvapení, když jsem se otočila a setkala se se známým tajemným pohledem dvou hlubokých onyxů.
,,Krásný večer Třešničko," Sasukeho ústa se zformovala do širokého úsměvu a ležérně se opřel o okraj pultu, za kterým jsem stála. V ruce svíral klíčky o auta a jeho lehce rozcuchané vlasy ladily s černou bundou, která tvořila jakýsi rebelský dojem a činila ho ještě víc sexy než obvykle.
