My cherry (POZASTAVENO)

31. Kapitola 2/2 - Zrádné lži života

31. Kapitola 2/2 - Zrádné lži života

Po malé odmlce pokračoval. ,,Netuším kdy přesně mi to Mebuki oznámila, protože život byl v tom období příliš hektický, ale vím, že v tu dobu už bylo příliš pozdě s tím cokoliv udělat. Sama byla natolik vytížena svou prací, že to zjistila až v pozdějším stádiu těhotenství a interrupce už nebyla možná," všiml si mého zvláštního pohledu a povzdechl si, ,,ano, první věc, na kterou jsme mysleli byl potrat. Věděli jsme, že tohle není správná chvíle na dítě. Osud tomu ale chtěl jinak, a tak jsme se po prvotním šoku museli se situací nějak vypořádat. Zpočátku jsme dokonce mluvili i o adopci a jiných možnostech vzdání se dítěte. To ale časem opadlo a místo toho jsme se začali na miminko těšit. Bylo to nevyhnutelné. Těhotenství se stalo nedílnou součástí našeho života, který se ani po tomto překvapivém zjištění nijak zvlášť nezměnil. Tvá matka stále chodila na stáž, stejně tak jako já, jen jí ubrali pár hodin a já si naopak přibral ještě bokem brigádu, abychom vyžili. Nebyla to nejlepší situace, ale nějak jsme se s tím prali. Stále jsme však byli příliš mladí na to, abychom si uvědomovali, co to vlastně obnáší být plnohodnotný rodič a starat se o dítě. Bláhově jsme si mysleli, že budeme stále zvládat naše kariérní cesty, kterými jsme se vydali a nic moc se pro nás nezmění. To, jak šíleně jsme se spletli nám došlo až v momentě, kdy se tvůj bratr konečně narodil. Dodnes si vzpomínám, že to byl neuvěřitelně bláznivý den. Musel jsem běžet z práce až do nemocnice, protože metro mělo ten den dlouhé výluky a městská doprava kvůli extrémně silnému dešti pořádně nefungovala. Samotný porod jsem sice nestihl, ale když jsem poprvé pohlédl do tváře svého syna, zaplavila mě nesmírné vlna štěstí. Vidět tak maličké stvoření, o jehož vznik jsem se z poloviny zasloužil, jak spokojeně leží, živé a zdravé, v náruči své matky... bylo to zkrátka něco neuvěřitelného. Nejde to úplně popsat slovy..."

Bylo zvláštní vidět ten něžný výraz ve tváři člověka, který mi byl popsán jako monstrum. To, jak mluvil o momentu, kdy se narodil můj bratr bylo tak milující a radostné. Začínala jsem rozumět, proč se mamka tak vehementně snažila věřit tomu, že by se mohl opravdu změnit.

,,...bohužel tohle šťastné období netrvalo příliš dlouho. Možná prvních pár dní, když jsme si Naruta přivezli domů, a ještě si zcela neuvědomovali náročnost výchovy dítěte. Když ale prvotní euforie z jeho příchodu na svět opadla a my byli opět nuceni vrátit se do svých každodenních životů, začali jsme pomalu zjišťovat, co vše to ve skutečnosti obnáší. Nejprve se rapidně snížil náš měsíční příjem a my byli z velké části závislí pouze na mém, v tu dobu, ubohém příjmu a nějakého toho mála, co Mebuki dostala na mateřské. Nedostatek financí do naší rodiny přinesl první nepokoje, které se ještě umocnili, když si Mebuki uvědomila, že v takovéto situaci se její vysněná kariéra ztrácí kdesi v nedohlednu. Byl to první moment, kdy jí začalo pomalu docházet, čeho všeho bude teď nucena se vzdát. Nenesla to dobře, a být zavřená doma s neustále brečícím novorozencem tomu vůbec nepomáhalo. Ostatně i já jsem začínal být nevrlejší, když jediná chvíle, kdy jsem během spánku mohl načerpat novou energii, byla neustále narušována neutichajícím pláčem. Naruto byl v tomhle ohledu hodně aktivní, dokázal se vzbudit klidně i čtyřikrát za noc a brečet bez zjevného důvodu. Myslím si, že nějak dokázal vycítit to rozpoložení v naší domácnosti, a proto tomu tak bylo. Každopádně jsem do práce začal chodit víc a víc unavený a postupem času ji už nedokázal vykonávat na takové úrovni, jaké bylo třeba. A ten zbytek energie, který jsem v sobě ještě měl jsem si musel šetřit i do druhé práce, abychom nějak vyžili. Chvíli se to dalo vydržet, ale později si toho začali na stáži všímat a odvedená práce se mi vracela k předělání, což byla další práce navíc. Sen o mé vysněné pozici se začal pomalu rozplývat a já to nenesl zrovna nejlíp. Začal jsem být podrážděný a domů se vracel vždy s příšernou náladou. S tvou matkou jsme se začali často hádat, a to celou situaci ještě zhoršilo. Oba jsme se snažili vypořádat s faktem, že se náš život změnil o sto osmdesát stupňů a to, co jsme si naplánovali se nám rozplývá před očima. Je pravda, že tvá matka to nesla svým způsobem lépe. Bylo pro ni těžké nemoct se věnovat své vysněné kariéře a cestě, kterou si naplánovala, ale milovala Naruta natolik, že to dokázal snést. Nedokázala to úplně přijmout, trpěla, ale nikdy by tím nenechala ovlivnit svou lásku k Narutovi. A to je věc, kterou já jsem nedokázal. Byl jsem natolik posedlý svým vlastním růstem a touze po úspěchu, že když mi jednoho dne na stáži oznámili, že mám vyhazov, spadl jsem na totální dno. Zdrtilo mě to a naprosto zničilo veškeré mé poslední snahy o udržení naší rodiny. Zdálo se jako by pro mě v ten moment všechno skončilo a už na ničem nezáleželo, naprosto jsem tvou matku a Naruta vymazal ze své hlavy a celý následující týden se neukázal doma. Místo toho jsem vzal peníze určené na nájem a jídlo a šel je propít. Celé dny jsem se utápěl ve své vlastní lítosti a zoufalství a ani na vteřinu jsem nepomyslel na rodinu, která mě čekala doma. Nechtěl jsem se totiž vrátit domů. Nechtěl jsem je vidět. Obviňoval jsem je za to, kam se můj život dostal..." hlas se mu zlomil a z očí vytryskly slzy, které se již delší dobu snažil v sobě dusit. Sama jsem k tomu neměla daleko. Nikdy jsem neslyšela tuhle část příběhu, ale teď když jsem měla tu možnost, znovu jsem svou mamku viděla v trochu jiném světle. Ve světle silné ženy, které život ukázal, jak dokáže být krutý.