"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
10. Kapitola - Plesk!
Druhý den ráno mě vzbudil Sasuke kolem půl osmé. Byla jsem překvapená, že jsem neslyšela jeho nastavený budík, ale není se čemu divit, po tak probdělé noci. Ještě, že Sasuke má tak lehké spaní.
Své věci už jsem měla dávno připravené v pokoji, neboť mi pro ně Sasuke ochotně skočil do tělocvičny, a já se tak mohla v klidu převléknout do svého. Sasukeho věci jsem úhledně složila na hromádku, kterou jsem položila na postel, kterou následně také ustlala. Minimálně to byla slušnost, za ty potíže, které jsem mu způsobila, a za to, že mě tu nechal přespat. Pak už jsem se připojila k němu na snídani, která se skládala z ovesné kaše a nakrájeného ovoce. Ten jídelníček myslel vážně a neváhal mi to připomenout. Mezi dveřmi jsme se ještě rozloučili se Sasukeho mamkou, která se neustále ujišťovala o mém zdravotním stavu a apelovala na Sasukeho, aby na mě dal pozor. Chvíli na to už jsme nasedali do auta a mířili směr škola.
Cestou panovala v autě zvláštní atmosféra. Možná to bylo kvůli té včerejší noci, ale Sasuke se mi zdál až moc tichý a zamyšlený. Jakoby nad něčím uvažoval. Nechala jsem to tak, protože i já jsem si potřebovala srovnat své myšlenky. Až když jsme se blížili ke škole, uvědomila jsem si jeden velmi podstatný fakt. Sedím v Sasukeho autě, a až budu vystupovat, uvidí mě celá škola. Což znamená, že i kdyby Karin v tu chvíli nestála na školním dvoře, stejně se k ní ta informace donese. Polil mě studený pot a sesunula jsem se v sedačce instinktivně o něco níž, v domnění že mi to snad pomůže.
,,Děje se něco?" bylo to poprvé za celou cestu co Sasuke promluvil. Právě jsme zatáčeli na školní parkoviště.
,,Nene, nic." zakroutila jsem hlavou a poposedla si. Sasuke si mě změřil nedůvěřivým pohledem.
,,Opravdu? Není ti zase špatně?" ujišťoval se, přičemž zatáhl za ruční brzdu a vypl motor. Když vyndal klíčky ze zapalování, starostlivě na mě shlédl. Já znovu zakroutila hlavou a pak pohled stočila ven z okénka. Jistě, školní pozemky se nehemžily tolika studenty jako v jiné teplejší dny, ale i tak se na nich nacházelo dost lidí.
Sasuke vystoupil z auta a já ho chtě nechtě musela následovat. Periferně jsem si všimla několika zvědavých pohledů naším směrem, a jak si studenti začali mezi sebou špitat. Tohle se ke Karin určitě musí donést, a já si to pěkně odnesu. Řekla bych, že se mi snad bude chtít pomstít i osobně, takovou čest mi prokáže.
Následovala jsem Sasukeho až k jejich partičce, jako vždy posedávajíc na schodech před vstupem do školy. Díky bohu mezi nimi byl i Naruto, takže jsem nemusela až k jejich třídě.
,,Čau ségra." pozdravil okamžitě a hodil mi můj batoh. Jen tak tak jsem ho chytla, řekla bych že podle váhy v něm bude pár věcí chybět, ale to byla ta poslední věc, co mě teď trápila.
,,Už v pohodě?" tentokrát ke mně Naruto přišel a s bratrským úsměvem drkl do mého ramene.
,,Jasný, vždyť to znáš." mávla jsem nad tím rukou. Nebylo to poprvé co se mi něco takového stalo.
