"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
29. Kapitola - Nečekaný host
Vánoční svátky strávené u babičky byly za námi a já je zpětně musela zhodnotit jako jedny z nejvydařenějších. Ačkoliv to tomu zpočátku vůbec nenasvědčovalo a původně jsme do babiččina domu přijížděli s nejistými pocity plnými strachu z nadcházejícího. Bylo neuvěřitelné, jak se vše tak zvláštně vyřešilo, ale byla jsem za to ráda. Posledních několik dní jsme celá rodina tvrdě pracovala na našich vztazích a s příchodem Štědrého večera nebyla jediná známka po nevraživosti, výčitkách ani zbytečných hádkách o věcech, jejichž vývoj člověk stejně neovlivní.
Následující den, po honosné štědrovečerní večeři a nabité příjemné atmosféře, jsem se odhodlala využít šance a promluvit si s mamkou o nabídce, kterou mi udělala Hinata. Sama jsem si nebyla jistá, jaký postoj vůči této skutečnosti zaujímám, což byl sám o sobě důvod, proč jsem se rozhodla jít s tím ven. Tak nějak jsem doufala, že mi mámina reakce pomůže srovnat si myšlenky a zamyslet se, jestli bych byla schopná něco takového opravdu udělat. Přece jenom tohle není nic malého. Rozhodnout se žít na druhém konci světa, tisíce kilometrů vzdálená od své rodiny, v zemi, jejíž jazyk ovládám jen na velmi ubohé úrovni, to je velké rozhodnutí. A já se zrovna necítila jako typ, který by se do takovýchto dobrodružství vrhal.
Jak se ovšem dalo očekávat, mamka nebyla zrovna nakloněna možnosti mého potencionálního odletu. Vyčítat jsem jí to však nemohla, měla k tomu víceméně stejné důvody, jako byly ty moje. Navíc si nedokázala představit naše odloučení. Byla jsem pro ni pořád její malá holčička, co teprve poznává svět dospělých, a představa, že bych byla od ní vzdálené takovou dálku se jí vůbec nelíbila. Přece jen to byla moje mamka, měla právo to tak cítit. Také se jí ale musí nechat, že se na tom snažila vidět i světlé stránky. Rozhodně vyzdvihla fakt, že bych si mohla zlepšit angličtinu a ta je v dnešní době skoro nepostradatelná. Neopomněla se také zmínit, že bych se určitě naučila větší samostatnosti a ve své všeobecnosti, že by to vlastně jinak byla určitě zajímavá zkušenost. Avšak její hlavní argument proti mému odjezdu byl nezpochybnitelný. Byla jsem na to zkrátka příliš mladá, a ačkoliv se chvíli zdráhala to vyslovit, tak také nezkušená. Zkrátka se o mě bála. Ona moc dobře věděla, jaké strasti ti dokáže život postavit do cesty, když je člověk naivní a neznalý temných stránek světa. Ona samozřejmě nevěděla, s čím vším se v posledních měsících musím potýkat, a že ty temné stránky znám moc dobře. Nakonec přišla řeč i na finanční stránku, která ji také dost trápila. Znala Hinatiny rodiče, především s Hinatinou mamkou si perfektně rozuměli už od prvního okamžiku a žádné společenské rozdíly jim rozhodně nepřekáželi, protože Hinatina rodina nebyla typ, který by se chvástal svým postavením a penězi. Přesto se jí nelíbila myšlenka, že by z finanční stránky bylo vše zaopatřeno právě jimi. Chápala jsem to, ani já jsem se necítila v tomto ohledu příjemně. I když mě Hinata nespočetně krát ujišťovala, že zas tak velká finanční zátěž nejsem. Navíc ani školné by za mě ve skutečnosti neplatili, protože jejich rodina darovala tamní vzdělávací instituci takové množství finančních prostředků, že jim teď líbají nohy. Ano, přesně tak to řekla. Ale i přesto bych byla odhodlaná najít si alespoň nějakou brigádu a vydělávat si přinejmenším na své vlastní potřeby.
