"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
27. Kapitola - Konfrontace
Sasuke nás odvezl na školní parkoviště, kde jako jedno z mála ještě stálo Narutovo auto. Protože tohle byl poslední školní den před vánočními prázdninami, tak vyučování končilo dřív, tudíž školní pozemky již byly víceméně prázdné. Potom, co jsme se rozloučili a popřáli si veselé Vánoce, jelikož se už do Štědrého dne neuvidíme, jsme s Narutem nasedli do jeho auta a rozjeli se k našemu domu. Oba jsme se potřebovali převléknout a sbalit si věci na několik dní, které strávíme u babičky. Nijak jsme to ale neprotahovali. Cesta k babičce nějakou chvíli potrvá a my věděli, že nás ještě čeká rozhovor s rodiči, který by nebylo dobré oddalovat více, než bylo nutné. Proto jsme během chvíle už sbalení seděli zpět v autě a mířili do asi hodinu vzdáleného sousedícího města, kde babička bydlela.
Během cesty jsem měla opět chvilku, abych se ponořila do svých myšlenek. První z nich samozřejmě nepatřila nikomu jinému než Sasukemu. Bylo zvláštní vědět, že ho teď stoprocentně několik dní neuvidím. Přece jenom poslední dobu jsme spolu trávili poměrně dost času. Sice ne vždy za úplně ideální situace či podmínek, ale bylo tomu tak. Je divné říct, že jsem si na jeho přítomnost po mém boku zvykla? Během několika posledních měsíců se stal nedílnou součástí mého života. Už to nebyl jen nejlepší přítel mého staršího bratra, do kterého jsem byla tajně zamilovaná. A já pro něj už nebyla jen mladší sestrou jeho nejlepšího přítele. Vybudovali jsme si náš společný vztah, každý získal své vlastní místo v životě toho druhého, nezávisle na Narutovi, který byl doteď jediným naším pojítkem. Celé to ale pořád bylo zvláštní. Vím, že jsme se se Sasukem dohodli, že to zkrátka necháme plynout, ale... co vlastně necháváme plynout? A jak takové "plynout" vypadá? Možná, že Sasukemu to dává smysl, on byl přece jen ten, kdo s tím přišel, ale já byla ze všeho, co se týkalo mě a jeho naprosto dokonale zmatená. Je to tím, že ještě nemám takové životní zkušenosti? Že jsem pořád ta nevinná Sakura, jak mě nazvala Ino? Nerozumím tomu. Nevím, jestli je tohle prostě jen zvláštní druh přátelství, který jsem doteď neměla šanci poznat. Nebo jestli by to mohlo možná... jen opravdu možná... znamenat něco víc? Vyústit v něco víc? Nebo si zase jen něco nalhávám? Ach bože, byla jsem tak zmatená.
Zřejmě aniž bych to věděla jsem musela reflektovat své emoce i do svého výrazu, protože si i Naruto všiml mého rozpoložení a starostlivě mě po očku sledoval. ,,Jsi v pohodě?" vyslal ke mně otázku a já se trhnutím probrala ze svých myšlenek.
Obrátila jsem na něj svůj pohled. ,,Jo, jasný." odpověděla jsem ještě trochu rozhozeně. Chvíli mi trvalo vrátit se nohama opět na pevnou zem. ,,Vlastně, jen mě mrzí, že se teď se Sasukem dlouho neuvidíme." dodala jsem, abych tím utnula Narutovi vtíravé otázky, které by jistě následovaly a nedej bůh i milné domněnky, že se to snad týká nadcházejícího setkání s rodiči. A navíc, ani jsem vlastně nelhala.
Naruto pokýval hlavou a snažil se věnovat pozornost řízení. Namrzlá silnice nebyla zrovna cesta podle jeho gusta. ,,Jo, je to divný, když si pomyslíš, že se normálně vlastně vídáme prakticky každý den. Navíc spolu i mimo tréninky a školu trávíme poměrně dost času." odbočil z hlavní silnice a pokračoval menší silničkou mezi alejí stromů. ,,Ale všiml jsem si, že i vy dva si jste teď dost blízcí." pronesl a dál sledoval cestu.
