"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Rất tiếc! Hình ảnh này không tuân theo hướng dẫn nội dung. Để tiếp tục đăng tải, vui lòng xóa hoặc tải lên một hình ảnh khác.
21. Kapitola - Síla pokušení
Po nekonečně dlouhé chvíli, kdy jsme setrvávali ve společném objetí a mé oči už neplodily nový příval slz, se ruce svírající mé malé tělo pohnuly a já už necítila ten příjemný uklidňující pocit, když mi Sasukeho prsty konejšivě projížděli mezi vlasy. Odtáhli jsme se od sebe na krátkou vzdálenost a znovu si pohlédli do tváří. Ta má uplakaná a zmáčená od nedávných slz.
,,Nechtěl jsem, aby dnešní večer skončil takhle." přejel mi dnes již podruhé palci po tváři, aby odstranil zbytky slz po nedávném pláči. ,,Tohle jsou moje pitomý starosti, které si musím vyřešit sám. Neměla bys kvůli tomu brečet."
,,A jak vyřešit?" dokázala jsem ze sebe konečně něco dostat. ,,Vytáhneš krabičku cigaret a budeš o tom po nocích na balkóně přemýšlet?" tón mého hlasu se zbarvil do zvláštního vyčítavého odstínu. ,,Nebo si zajedeš na své tajné místo v horách, kam nikdo nechodí a budeš potlačovat své vlastní tužby a přání?" musela jsem znít zvláštně, ale já jsem jen nechtěla, aby Sasuke takhle sám potají trpěl.
,,Začíná mě děsit, jak dobře mě už znáš třešničko." reagoval na má slova s milým úsměvem a já poznala, že dál už to nechce rozebírat. Místo toho se natočil směrem k plotně, kde se stále ohříval vývar na ramen a vdechl vůni linoucí se vzduchem.
,,Co kdybychom se raději navečeřeli? Umírám hlady a vypadá to, že tu někdo v kuchyni pěkně čaroval." věnoval mi pohled a mě docvaklo, že jsem úplně zapomněla na připravovanou večeři. Seskočila jsem ze židle a pádila k hrnci, který jsem odstavila a párkrát promíchala vařečkou.
,,Když jsem viděla kolik je hodin a ty jsi ještě pořád byl na telefonu, napadlo mě, že bych mohla mezitím alespoň něco malého uvařit. Nejsem extra zdatná v kuchyni, ale snad to nebude tak špatný..." v okamžiku mé tělo naprosto zkamenělo a vařečka, kterou jsem svírala v ruce mi skoro vypadla, když se Sasukeho rty dotkly mé tváře a věnoval mi letmý polibek.
,,Děkuju." pronesl následně u mé tváře a jeho teplý dech mě zašimral na kůži. Líce se mi okamžitě začaly plnit červení a já se držela jen silou vůle, abych z toho šoku neomdlela.
,,N-není zač." vykoktala jsem ještě stále trochu otřesená a přinutila se znovu rozpohybovat svou ruku k rytmickému krouživému pohybu. Sasuke mezitím přistoupil ke dvěma mísám a začal do nich vkládat předpřipravené suroviny, které se měli následně zalít vývarem. Nic neříkal, ale věděla jsem, že mě po očku sleduje. Proto jsem se snažila svůj studem naplněný obličej schovat za závoj růžových vlasů. Po chvíli mi podal obě připravené mísy a já je naplnila několika naběračkami horkého vývaru a na vrch položila suroviny, které měli přijít jako poslední. Sasuke je pak obě přenesl k jídelnímu stolu a vrátil se pro hůlky, přičemž já oběma doplnila sklenice vodou a s jejich postavením na stůl se i usadila. Sasuke mě chvíli na to následoval.
