"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
23. Kapitola - Ozvěna minulosti
Zvuk tekoucí vody se nesl dívčími záchody jejichž jediným návštěvníkem jsem byla teď pouze já. Vyždímala jsem přebytečnou vodu z nasáklého ručníku a znovu ho přiložila k vršku své hlavy. Po jahodovém mléku už nebyly ani památky, jen ta ovocná vůně stále přetrvávala a pak také jasně znatelné fleky na mém svetru. To ale zamaskuju zimní bundou a vlasy schovám pod čepici. Ano, to by mělo stačit, než dorazím domů a skočím pod sprchu. Kývla jsem na svůj odraz v zrcadle, a ještě jednou vložila ručník pod proud vody, abych ho zbavila nečistoty. Následně jsem ho vyždímala, jak nejvíce to šlo a schovala ve svém batohu, tak aby nijak neponičil zbytek věcí.
Vyšla jsem z dívčích záchodů a už o něco rušnějšími školními chodbami se rozešla k východu z budovy. Během mé očisty, která trvala o něco déle, než jsem předpokládala mi stihla dorazit zpráva od Naruta, že bude čekat venku, takže jsem už navlečená v zimním oblečení zamířila právě tam. Cestou jsem se ujistila, že na mě nedávný incident opravdu není nijak poznat a všechno, co by v Narutovi mohlo vyvolat nechtěné otázky je pečlivě zakryto. Cesta mi netrvala nijak zvlášť dlouho, ale už tak jsem měla značné zpoždění, takže jsem přidala do kroku a během chvilky už procházel velkými vstupními dveřmi hlavní budovy. Ovanul mě studený vzduch, který byl naprostým kontrastem s teple vyhřátými školními prostory, takže jsem si přitáhla bundu těsněji k tělu a stáhla ramena k sobě v úmyslu zamezit pronikání chladu do mého těla.
Pokračovala jsem opatrně po zasněžených schodech a rozhlížela se kolem, abych narazila na blonďaté háro mého bratra. Nevěděla jsem, kde přesně by se měl nacházet. Napsal jen, že bude venku, ale blíže to nespecifikoval. Takže jsem nedříve zkoušela štěstí rychlým pohledem po školních pozemcích a jako druhou možnost si nechávala školní parkoviště. Nicméně jak jsem očekávala, Narutovo na míle zářící vlasy trčící do všech stran brzy upoutaly mou pozornost skoro z druhé strany pozemků, kde se nacházela honosně zdobená vstupní brána. Tahle škola byla opravdu něco, to musím přiznat. Automaticky jsem se rozešla tím směrem, ale už po pár krocích mi došlo, že něco není v pořádku. Naruto divoce rozhazoval rukama do stran a vypadal pěkně rozrušeně. Neměla jsem úplně nejlepší výhled z té dálky, ale dokázala jsem rozeznat Sasukeho a ještě jednoho kluka, jak oba stojí v Narutovo bezprostřední blízkosti a snaží se ho uklidnit. Kousek stranou stál hlouček jeho dalších týmových spoluhráčů, které jsem od vidění znala, kteří vypjatě čekali na další vývoj situace připraveni kdykoliv zasáhnout. Jak jsem se přibližovala s místu dění, všimla jsem si dalších zvědavých pohledů ze strany studentů, kteří se na pozemcích v tuto dobu nacházeli a také ke mně začaly doléhat dva hlasy vedoucí ostrou hádku, přičemž jeden z nich rozhodně patřil Narutovi. Byl naplněn zlobou a rozčílením, ale úplně jiným způsobem, než při hádce se mnou. Tohle bylo mnohem intenzivnější, silnější.
