"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
14. Kapitola - Nabídka
Následující ráno jsem se probudila s nezvykle dobrou náladou. Závěsy v Sasukeho pokoji byly sice stále ještě zatažené, ale drobnými mezírkami bylo poznat, že je venku již denní světlo. Ovšem počasí se zdálo být dnešní den hodně sychravé. Když jsem nakoukla ven, obloha byla poseta šedými mraky a studený vítr čechral koruny stromů. Vypadalo to na další zamračený den.
Sasuke v pokoji nebyl, a na sedačce v rohu pokoje jsem zahlédla tepláky, které nosil na spaní, z čehož jsem usoudila, že byl již nějakou dobu vzhůru a nejspíše se pohyboval někde v tomhle gigantickém domě. Převlékla jsem se tedy do včerejšího oblečení a vydala se ho hledat. K mému štěstí jsem na něj narazila okamžitě, jakmile jsem sešla do prvního patra. Vzhledem k tomu, že jsem znala jen pár místností, včetně obýváku a kuchyně, rozhodla jsem se začít tam, což se ukázalo jako dobrý tah, neboť jsem ho našla právě v kuchyni, skloněného nad nějakými papíry. V ruce držel jablko a nepřítomně z něj ukusoval, přičemž pohledem rentgenoval popsané řádky dokumentů.
Chvíli jsem zůstala stát mezi dveřmi a pozorovala ho. Slušelo mu to, jako vždy. Volnější tepláky, zřejmě je měl v oblibě, a bílé tričko s potiskem. Bylo trochu zvláštní na něm vidět i něco světlejších barev, většinou nosil tmavší odstíny, ale na kráse mu to neubralo.
Chtěla jsem upozornit na svojí přítomnost, proto jsem udělala pár kroků vpřed, do Sasukeho zorného pole, a oslovila ho.
,,Dobré ráno." usmála jsem se, když ke mně konečně vzhlédl. Očividně byl do těch papírů začtený víc, než jsem si myslela. Nicméně jakmile zaznamenal mou přítomnost, na obličeji se mu rozzářil milý úsměv.
,,Dobré ráno Šípková Růženko." narovnal se a odsunul papíry stranou. Musela jsem se začervenat nad tím oslovením.
,,Jsi vzhůru dlouho?" posadila jsem se na barovou židli, mezi námi byl teď barový stůl, o který se Sasuke na druhé straně ještě před chvílí opíral.
,,Hoďku nebo dvě." pokrčil rameny. Trochu jsem se zastyděla. Takhle vyspávat, a nechat ho tu samotného.
,,Omlouvám se, většinou takhle dlouho nespím." zkrabatila jsem obočí.
,,To je v pohodě, v noci jsi toho moc nenaspala. Já jsem zvyklý vstávat brzo, kvůli tréninkům." mávl nad tím rukou a otočil se ke kuchyňské lince za jeho zády. Z vrchní poličky sundal dva hrnky a zapnul varnou konvici. ,,Kafe nebo čaj?"
,,Kafe prosím." odpověděla jsem okamžitě a Sasuke se na mě se zájmem natočil.
,,Tipoval bych tě spíš na čaj." usmál se.
Já jen pokrčila rameny. Je pravda, že je to trochu zvláštní, ale káva mi zkrátka chutná. Jednak to pomáhá mému nízkému tlaku, a jednak ta chuť je zkrátka neodolatelná. Během minutky přede mně Sasuke pokládal šálek čerstvě umleté kávy, kterou jedním kliknutím připravil, na pohled jistě velice drahý, kávovar. Vdechla jsem onu nádhernou vůni a lehce usrkla z horké tekutiny. Když mi hrdlo svlažila trpká chuť hořké kávy, přesunula jsem pohled na papíry, které Sasuke před chvílí odstrčil stranou.
