"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Ops! Esta imagem não segue nossas diretrizes de conteúdo. Para continuar a publicação, tente removê-la ou carregar outra.
25. Kapitola - Pomoc přítele
Zabalená v ručníku jsem vyšla z koupelny a zamířila ke skříni s oblečením. Do pokoje se okamžitě začala hnát clona páry způsobena horkou sprchou, kterou jsem se ze sebe snažila smýt všechno to špatné, co se za posledních několik hodin událo. Strávila jsem pod ní dobrých třicet minut. Jen tak jsem nechávala horké kapky vody stékat po mé bledé pokožce pokryté nespočetně mnoho modřinami a rankami, které se ani nestačili pořádně hojit a už k nim přibývali každý den nové. Přála jsem si na chvíli otupit své smysly a na malý moment zapomenout. Předstírat, že se nic zlého neděje a můj život vlastně není jedna velká noční můra. Bohužel realita je ale taková, že to noční můra je. A když se mi tohle vědomí neustále vracelo na mysl i po několika dlouhých minutách, bylo zbytečné se dál snažit předstírat, že tomu tak není. Zastavila jsem proud vody valící se ze sprchy nade mnou a tvrdě dopadla zpět do kruté reality.
Když jsem se neuvěřitelně pomalu konečně navlékla do něčeho pohodlnějšího a hlavně čistého, přešla jsem zpět do koupelny, abych se postarala o své vlasy a kriticky shlédla svůj příšerný zjev v zrcadle. Přitom jak jsem si vlasy rozčesávala kartáčem jsem si prohlížela napuchlé a červené oči od pláče. Brečela jsem teď často, velmi často. Což už samo o sobě vypovídalo něco o mém životě a já si kladla otázku, jestli jsem si tohle vše opravdu něčím zasloužila, anebo si se mnou zkrátka jen osud pohrává. Možná je to trest za něco špatného, co jsem udělala ve svém minulém životě, nebo nějaká kletba, která na mě byla seslaná, pravděpodobně společně s těmi přiblblými růžovými vlasy. Anebo si tady jen vymýšlím blbosti, abych ospravedlnila to, že je můj život zkrátka úplně na hovno.
Nahlas jsem si povzdechla a rukou odhrnula pramen mokrých, již rozčesaných, vlasů stranou tak, abych měla lepší výhled na ránu na svém čele. Hojila se, ale stále vypadala hodně ošklivě. Sáhla jsem tedy po jednoduché náplasti a zakryla ji dostatečně velkým kouskem. Když i tato nepříjemnost zmizela z mých očí, vjela jsem si rukama do vlasů a na malý moment zavřela oči. Ne že by to snad pomohlo cokoliv vyřešit, ale bylo to takové to gesto, co děláte, když jde všechno do hajzlu. Chvíli jsem tak setrvala a snažila se ignorovat třeštění hlavy a pulzující bolest na čele, ale dlouho mi to nevydrželo, protože ta bolest byla opravdu příšerná. Tak jsem znovu opustila prostory své koupelny a vrátila se do pokoje. Pohled mi okamžitě padl na dveře, kde Narutova silueta stále zastiňovala část světla linoucího se zpod nich. Stále tam byl. I po několika desítkách minut stále neodbytně vyčkával až ho vpustím dovnitř, aby se mohl ujistit, že jsem v pořádku. On už takový zkrátka byl a nezáleželo, jestli jde o mě nebo o někoho jiného. Byl velmi ochranářský a starostlivý už tak nějak od přírody. Patřilo to k němu. Proto to byl jeden z nejlepších hráčů týmu. Nikdy by své spoluhráče nenechal na holičkách a je jedno jak unavený a vyčerpaný by v tu chvíli byl.
