"My Cherry"
Příběh začíná, když čerstvě šestnáctiletá Sakura nastupuje na vyšší střední školu. Doteď byla stále považována za dítě. S novou životní etapou však pomalu ale jistě vstupuje do světa dospělých a zjišťuje, že ne vše je vždy tak jednoduch...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
13. Kapitola - Nechme to plynout
Bylo to zvláštní. Připadalo mi jako bych stála v Sasukeho pokoji, ale vypadal jinak, takovým podivným způsobem větší. Cítila jsem sužující pocit uvnitř hrudi, po těle mi vyskákala husí kůže a já se zatajeným dechem očekávala, co se bude dít. Všude panovalo až příliš divné ticho. Po nekonečné chvíli, která mi připadala jako snad několik hodin, jsem udělala první váhavý krok vpřed. Okamžitě se zhasla všechna světla a dveře se prudce otevřeli, ozařovány podivnou červenou září. Dech se mi zadrhl, když jsem si uvědomila, že mezi těmi dveřmi něco stojí. Chtěla jsem něco říct, cokoliv, ale nešlo to, neměla jsem hlas. Ucouvla jsem, a ta věc, zdánlivě připomínající nepřirozeně zkroucenou lidskou postavu se ke mně rozeběhla. V ten moment jsem začala zběsile couvat a s rukama v obraném gestu se snažila začít křičet, když se ta věc dostala až ke mně a s napřaženou znetvořenou rukou od krve se po mě natáhla... s prudkým pohybem vzhůru jsem se probudila.
Zhluboka jsem dýchala, čelo zpocené, srdce divoce bušící a oči doširoka otevřené. Seděla jsem v posteli, opět v Sasukeho pokoji, tentokrát ale vypadal stejně, jen byl celý zahalen do tmy, což ve mně vzbuzovalo velmi nepříjemné pocity. Stočila jsem pohled ke dveřím, k těm dveřím odkud na mě před malou chvílí startovala ta nestvůra.
,,Sak?" zaslechla jsem vedle se a cukla sebou. ,,Jsi v pořádku?" uvědomila jsem si, že je to Sasukeho unavený hlas a trošku se mi ulevilo.
Natáhl se, aby rozsvítil lampičku a taky se posadil. Starostlivě na mě pohlédl a položil mi ruku na rameno. ,,Sak?" zopakoval, a já mu konečně začala věnovat pozornost.
,,Byl to jenom sen." promluvila jsem potichu. Jako bych si snad myslela, že svůj hlas stále neuslyším a objala se rukama. Sasukemu to došlo a s pochopením si mě přitáhl do náruče, když viděl, jak mě ta noční můra vzala.
,,Je to dobrý Sak, jsem tu s tebou." konejšivě mi vískal vlasy a já si dovolila schovat obličej do jeho hrudi. ,,Byl to jen sen." šeptal mi do ucha a já začala cítit, jak se mi pomalu zklidňuje dech, mé tělo se přesto ještě třáslo.
Sasuke mě k sobě těsněji přivinul a zastrčil mi několik zbloudilých pramenů vlasů za ucho. Jeho doteky mě uklidňovaly, nebyla jsem na to zvyklá. Tedy ano, vždy tu byli mí rodiče, hlavně mamka, ale tohle bylo jiné. Vyvolávalo to ve mně pocity, které jsem ještě neznala.
,,Už je to lepší?" zašeptal starostlivě Sasuke u mého ucha. Trochu jsem se od něj odtáhla a vzhlédla. Byl vyšší než já, a i z téhle pozice to bylo znát.
,,Omlouvám se." řekla jsem plačtivě. Musela jsem být neskutečně otravná. On se na mě ale jen mile usmál a znovu mě objal.
,,Nemáš za co prosimtě." zašeptal nazpět do mých vlasů a po chvíli se znovu odtáhl. Jakmile se mi znovu rozšířil výhled, střelila jsem pohledem zpátky ke dveřím. Ani nevím proč, zkrátka instinktivně. Kdyby se tam náhodou opravdu něco skrývalo.
