Please, don't let me go

-3-

To jsem ještě nevěděla co má mamka v plánu. Přesně v 5:15 doslova rozrazí do mého pokoje, kde si spokojeně spím.

„Eli vstáváme, čeká nás perný den."

„Mami co blbneš? Kolik je hodin?" Ptám se nevěřícně.

„Něco málo po páté ráno, mám pro tebe jedno vánoční překvapení. Přesně v šest buď připravená na odjezd."

Jsem zmatená jak lesní včela, chvíli mi trvá, než se vůbec rozkoukám. Pak jdu do kuchyně a dám si něco k jídlu a čaj. Typická ranní rutina, pak hygiena, oblečení a lehce se namalovat. Přesně v 6 jsem připravená a vyrážíme.

„Už mi povíš, kam jedeme?"

„Rozhodla jsem se ti splnit vánoční přání."

„A to je?"

„Co si mi včera říkala?"

„Vůbec nevím, v tuhle hodinu po mě nemůžeš nic chtít."

„Tak si vzpomeň."

O to se taky snažím, tak moc až z toho usnu. Probudím se o tři hodiny později, když zajíždíme na parkoviště. Znám to tu, ale nic se mi nevybaví. Až když vidím lidi s vlajkami a transparenty.

„Mami vážně to je to co myslím?"

„Přesně tak zlatíčko, Veselé Vánoce."

„Děkuji moc, tobě taky a mám tě moc ráda."

Jsem jako ve snu, jdeme s davem ke stadionu. Ne však ke vstupu, ale kousek pod stadionem se objeví reprezentační kombinéza ."

„Tak strašně ráda tě vidím," křičím a rozeběhnu se k Markét.

„Já tebe taky, jak je ti ty naše letuško?"

„Hlava a tvář dobrý, jen ty žebra pořád cítím."

„Ale můžu tě obejmout?"

„Opatrně jo."

Vítáme se, jak kdybychom se měsíce neviděli, chyběla mi. Markét nám donesla karty, abychom se dostali všude. Můžeme až k trenérům na střelnici, tam ale nepolezu. Nechci, aby byli naštvaní, že nejsem doma v posteli. Později za nimi dojdu, ale teď se jdu pozdravit s ostatními.

„Ještě něco než odejdeš, jdi za ním. Pořád se ptá, jak na tom jsi."

„Dobře, ale ještě včera se ptal sám."

„Vždy když se potkáme tak se ptá, co je nového."

Pozdravím se s naším týmem i s ostatními biatlonisty. Většina se ptá, jak mi je a je to moc milé od nich. Z norského týmu potkám jen Henrika nevím, kde zase lítají. Využiju času a jdu ke stánku s občerstvením, napadl mě dobrý, vtipný dárek pro Jožku. Koupím tři piva v plechu, každé od jiné značky. Jednou v naší debatě se zmínil, že rád ochutnává typické věci pro danou zem, kde se jedou závody. Co jiného v Česku, než naše pivo. S velkým úsměvem se vítězně vracím do prostoru kontrol. Konečně ho zahlédnu, jak jde pod hlavní tribuny, nejspíš na kontrolu s malorážkou. Hned se vydám tímto směrem a cestou se pozdravím s jeho starším bratrem.

„Ellie ahoj, co tu děláš?"

„Ahoj, no mamka mi udělala vánoční překvapení, jinak si mě neviděl jsem tu na tajňáka."

„Dobře myslím na to, Johannes šel na kontrolu, jestli ho chceš vidět."

„Chci, držím palce a zatím ahoj."