Please, don't let me go

7 - Canmore

Po půlnoci konečně dorazíme do Jablonce, kde nasednu do auta a jedu domů. Jak se těším do své milované postýlky a na relax, který mě pár dní čeká. Hodím si věci do pokoje, dám si sprchu a zamířím do postele. Usnu snad ještě ve dveřích, byl to náročný den.

Ráno se probudím až kolem půl jedenácté, nemá mě co probudit. Naši jsou oba v práci, chvilku projíždím sociální sítě a jdu se nasnídat. Na oběd vyrazím k babičce, která bydlí od nás necelých pět minut. Hned mě vítá náš čtyřnohý parťák, jak moc mi chyběl.

Zbylé dny se nic moc zajímavého neděje, užívám si čas s rodinou, než odjedu do Ameriky. Ve čtvrtek se rozhodnu si jít zaběhat a v pátek jdu na běžky. Nechci úplně vyjít z formy, ale zároveň musím odpočívat. Chodím s Arnym na procházky a užívám si český vzduch. Do Ameriky se těším, nikdy jsem tam nebyla. Ale bojím se co se mnou udělá posun času a ta zima tam. Spoustu závodníku se rozhodlo pošetřit síly na mistroství, ale to jsem zamítla. Chci si zkusit celou sezónu se vším všudy.

Dělá mi problém vstávat dříve než v 8, když mi v neděli ráno budík zvoní ve 2, jsem úplně mrtvá. Za hodinu máme sraz v Jablonci, musím vstávat. Zabalím si saky paky a taťka mě veze na dané místo. Všichni se sejdeme a vyrážíme na letiště Václava Havla. Miluji létání ale let přes devět hodin je moc i na mě. Plus cesta na hotel a naše vyčerpání je na místě. Na hotel se dostaneme kolem deváté hodiny místního času. Vůbec nemám tušení, co se mnou udělá jet lag, s Markét tu jsme poprvé.

V úterý jsme zaběhnuté v posunutém čase a začínají nám tréninky. Ukrutné mrazy, které tu panují, budou ovlivňovat všechny závody. Pokud to není nutné, tak ven ani nesmíme. Nemilé překvapení Norové nejsou ve stejném hotelu. Jsou to spíš takové penziony, vždy jeden pro daný tým.

S Johannesem jsme se viděli včera a to jen na pár minutek. O puse v Itálii nepadlo ani slovo. Jakoby jsme se tomu oba vyhýbali, přišlo mi to trochu líto. Oba jsme nervózní před tím druhým, třeba to chce jen čas. Kvůli mrazu je zrušeno zítřejší zahájení. Canmore se mi přestává líbit, ta zima je fakt síla.

Přijdu z masáží, když Markét čte něco na telefonu. Mračí se na obrazovku a potichu si nadává.

„Jsem zpět, co to čteš?" Ptám se jí hned, ten pohled se mi nezdá.

„Pojď si sem sednout a číst," odpoví mi.

Všichni ho známe jako suveréna této sezóny. Má na kontě 11 vítězství a není daleko k rekordu Martina Fourcada. Co si ale proklepnout Nora i z jiné stránky. Už před několika týdny se psalo o románku s mladou Češkou, od té doby nejsou viděni na veřejnosti. Proto není pochyb, že si společně užívají v soukromí.

Proč si však mladá Češka vybrala zrovna Johannese, je otázka mnoha holek. Některé přímou nechápu, jak si s ním mohla cokoli zažít. Mladý Nor zrovna neindisponuje ideály krásy, za to jeho starší bratr rozhodně ano. Pokud to není její pokus o zviditelnění, nebo o jeho nemalé peněžní konto. Tak snad Soukalová ví, co dělá.

„Pane bože, co to je? Kdo to psal?" Jsem strašně naštvaná, jak tohle může někdo napsat a ještě k tomu to zveřejnit.

„Je to přeložený z němčiny, takže asi nějaký německý bulvár," říká Markét a snaží se identifikovat zdroj.

„Musím za ním, budeš mě krýt?"

„Určitě spolehni se, tohle by pochopili i trenéři."

Naházím na sebe několik vrstev oblečení a běžím k domku Norů. Na místě jsem během pěti minut. Ve společenské místnosti sedí většina norské výpravy a panuje hrobové ticho. Musí to vědět, šíří se to strašně rychle, přiběhnu k nim a snažím se popadnout dech.