Please, don't let me go

14 - Öestersund V.

Budím se do předposledního závodního dne letošního MS. Cítím se mnohem lépe než včera. Na programu máme štafety, já jedu druhý úsek za Evčou. Další nová zkušenost pro mě. Opět se mi potí dlaně a jsem pěkně nervózní. Kouknu směrem k tribuně, setkám se s ním pohledem. Kývne a usměje se, to zvládnu. Bohužel Evča dnes nemá svůj střelecký den, štafetu přebírám na 23. místě. Už není co zkazit, buď to klapne, nebo ne. Nasadím velmi rychlé tempo a než se naději jsem na střelnici. Zaparkuji na stavu, hlavně klid a čistou hlavu. Je to nula paráda, jen tak dál.

„Eliška Soukalová dnes předvedla skvělý výkon ve svém prvním štafetovém závodě na MS. Tak co na to říkáte?" Ptá se mě reportér České televize Martin Vichnar po mém úseku.

„Je to skvělý pocit konečně dát celý závod za nula. Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla. Běželo se mi skvěle, uvidíme, jak to dopadne."

Hned odcházím hledat Evika, chci ji podpořit. Najdu ji v buňce v slzách.

„Evi, to bude dobrý," jdu hned k ní a pevně ji obejmu.

„Všem sem vám to pokazila," zahuhlá.

„To se občas stává, ale vzpomeň si, kolikrát si pomohla ke skvělému úspěchu," snažím se ji trochu povzbudit.

„Moc mě to mrzí, ty jsi jela skvěle."

Dneska je to velký norský den, nestihnu pogratulovat k jednomu vítězství a je tu hned druhé. Vidím, jak dojíždí do cíle s vlajkou v ruce. Jsem tak moc pyšná, je to krásný pohled na ně. Ohlédnu se na tribunu, rodiče jsou na ně moc pyšní. Konečně se dostanou do mix zóny, v tu chvíli je mi celý svět jedno. Fanoušci, trenéři, ostatní biatlonisté všechno to hodím za hlavu. Vyběhnu ze své pozice od buňky přímo k němu. Zahlédne mě a usměje se, skočím mu do náruče.

„Chceš, abychom tu všichni měli infarkt," směji se na něho.

„To nebylo úplně v plánu," obhajuje se, mezitím mě pustí k zemi.

„Byli jste skvělí všichni čtyři," otočím se na zbytek štafety a obejmu i Tarjeie.

Všichni čtyři jsou lehce zmatení, takovou reakci asi nečekali.

Společně s Markét po boku se jdeme podívat na večerní ceremoniál. Je to o dost víc fanoušků, než předchozí dny. Holky ze Švédska dnes vybojovaly druhé místo. Tradiční norská party pokračuje i dnes, ještě aby ne. Procházíme kolem na cestě zpět do hotelu, Tarjei mi kývne na pozdrav. Můj norský zrzek dává rozhovor televizi. S Maukou dokážeme fantazírovat celé hodiny, jaké to je stát na stupních vítězů na MS. Dnes tomu není jinak, máme bujnou fantazii.

„Ahoj, jsi to ty?" Zeptám se anglicky zachumlané dívky, co prochází naproti.

„Ellie, chyběla jsi mi," řekne Gita a obejmeme se na přivítanou.

„Kam máš namířeno? Jdeš s nimi slavit?"

„Přesně tak, Tarjei mi volal. Slyšela jsem tu velkou novinu, gratuluji."

Moc ráda ji vidím, od zámořského debaklu jsme nebyly ani v kontaktu.

Nemáte ani tušení, jak moc se těším, až odtud vypadneme. Sníh, sníh a zase . O větru snad ani mluvit nemusím, ten je tu každý den. Při nástřelu mám pocit, že odletím do Osla už dnes. Stěžujeme si s Makulou a Verčou na dnešní podmínky. Mám ze závodu velký respekt, ale dnes je to naposled v tomto roce. Díky mým výsledkům jsem se probojovala do závodu s hromadným startem. Je tu můj druhý v kariéře, po desátém místě z Itálie. Jenže tam panovalo perfektní počasí pro biatlon, to se o Švédsku říct nedá. Ležky si pohlídám, s těmi jsem hodně spokojená, na stojky opět přijde poryv větru. Na první nechám dvě a na poslední střelbě šampionátu jednu. Moje první MS ukončuji dvacátým místem, nakonec jsem spokojená za těch podmínek je to dobrý výkon.