Please, don't let me go

24 - trable v ráji

Opět jsem prožila skvělé dny v Norsku. Společně s jeho rodinou jsme oslavili 17. května a byl opět čas odjet domů. Byla neděle ráno a my se akorát probudili, když mi přišla zpráva. Byl to nějaký český článek z novin, už během nadpisu jsem měla v očích slzy.

Česká reprezentace zveřejnila soupisku pro nadcházející sezónu 2019/2020. Můžeme v ní vidět mnoho překvapení. Pánská nominace se je zcela jasná a nepřekvapivá, ale ta ženská?

Čtyři jména nejsou žádné překvapení Davidová, Kristejn Puskarčíková, Vítková a Jislová. Do B týmu spadla pro další sezónu Lucie Charvátová a mnoho lidí se také ptá, kde je Eliška Soukalová? Mladičká naděje českého biatlonu si v minulé sezóně řekla o místo v A týmu skvělými výkony, ale v nominaci pro nadcházející sezónu chybí. U Soukalové je tak stále velký otazník a český tým prozradil, že se rozhodne během podzimu.

Nebyla by škoda takový talent poslat do nižší ligy? Po celém Česku si získala srdce fanoušků stejně jako její sestřenice Gabriela Koukalová, ta má na konci května vydat oficiální prohlášení o své budoucnosti.

Oni to vážně udělali? Nemůžou mi takhle zasahovat do soukromého života. Musím okamžitě na vzduch nebo asi omdlím. Rychlostí blesku vylítnu z postele a hodím na sebe nějaké oblečení. Během dvou minut jsem venku, přeběhnu na druhou stranu zahrady, kde si kecnu do studené trávy. Po několika minutách se mi v ruce rozezvoní telefon. Je to Makula moje nejlepší kamarádka.

„Ahoj," zaskuhrám do telefonu.

„Takže si to četla?"

„Jo četla, já jsem myslela, že to nemyslí vážně."

„Ty si o tom věděla? O čem to mluvíš?"

„Ve Španělsku mi Egil řekl, ať si dávám pozor na nominaci do další sezóny. Jemu odlety do Norska nevadí, ale vedení v Česku ano."

„Eli, nemůžou ti zasahovat do soukromého života."

„Já vím, nějak se to vyřeší. Za rok budu mít další šanci na nominaci do áčka."

„Tohle neříkej, my dvě mámě být spolu. Tak jak je to už od našich mladších let. Budeme spolu trénovat, co nám síly budou stačit. Ukážeme jim, slib mi to."

„Dobře, uvidíme se zítra na tréninku."

„Všechno bude zase dobré, uvidíš."

Venku je krásné teplo, proto není divu, že se Tarjei s Gitou a Johannesem rozhodnou snídat venku. Včera jsme se vrátili zpět do Osla. Ani jsem si nevšimla, kdy přišli na zahradu. Otřu si slzy a hluboce se nadechnu, snad nic nepoznají. Samozřejmě, že nejsou úplně slepí.

„Eliško, stalo se něco?" Ptá se Johannes, jakmile si mě stáhne k sobě na klín.

„Všechno v pohodě."

„Víš, že jsi špatná lhářka. Co se stalo?"

„Nejsem v nominaci pro další sezónu," zašeptám potichu.

V tu chvíli se po celé zahradě rozhostí ticho. Tarjei na mě smutně kouká, takže mu to asi došlo.

„Cože?" Řekne nechápavě Johannes.

„Nejsem v A týmu, vyhrožovali mi, když pojedu do Norska na tvoji oslavu, že se to může stát."

„A ty jsi i přes to odjela?"

„Jo měl jsi narozeniny, chtěla jsem být s tebou."

„Proto si ohrozila celou svoji kariéru? Jsi normální?"