Please, don't let me go

26 - Má to vůbec cenu?

První měsíc letní přípravy je za námi. Cítím na sobě, že potřebuji nějakou změnu. Následující volné dny mi přijdou vhod, musím vymyslet nějaké dobrodružství.

Jako nejlepší kamarádka jedu Makulu podpořit na její promoci. Strašně ji to sluší a já jsem tak moc pyšná. Občas to bylo složité hlavně v poslední době, kdy během mistrovství musela psát bakalářku. Všechno to bravurně zvládla, teď si před jméno může psát titul Bc.

Uděláme si v Praze pěkné odpoledne, zajdeme společně s rodiči na oběd. Poté se projdeme po Praze a večer vyrazíme společně do klubu. Nesmíme nic přehánět, proto si dáme pouze pár drinků. Jsme překvapeny, jak nás mladí lidé začnou poznávat. Někdo se s námi vyfotí, někdo nás pozve drink.

Další den ráno se vracíme zpět do našich domovů, Markét jede za svým přítelem. Já si s tím mým mám dneska volat, je to pech. Po měsíci mám volný celý víkend a on je na soustředění ve Švédsku. Na chvilku mě napadlo ho tam překvapit, ale trenéři by asi nebyli moc nadšení.

„Ahoj Kájo." Řeknu zvesela svoji kamarádce do telefonu.

„Čauky, jen se chci zeptat, v kolik tě máme dneska vyzvednout?"

„Cože?"

„Víkend pod stanem pamatuješ?"

„Sakra úplně jsem na to zapomněla. Dáte mi tak dvě hodiny?"

„Ty jsi pako střelené fakt jasně, že jo. Ve tři před barákem a vezmi si spacák."

Úplně jsem zapomněla, že máme jet na prodloužený víkend pod stan. Jezdíme každý rok na začátku prázdnin, taková naše tradice. Rychle házím věci do moji krosny, která toho se mnou taky hodně zažila. V tom všem spěchu jsem zapomněla na Johannese.

V autě už sedí naložená Kája s Vojtou a taky další kluk. Hned nás představí, je to Vojtův nejlepší kamarád Miky. Je to úplně stejné pako, jako Vojtěch. Cesta nám zabere necelou hodinu a půl i s nákupem. Sejdeme se skoro ve stejném složení, jako před několika měsíci ve Špindlu. Tam jsme spali v chatě, tady máme stany. Svůj jsem si samozřejmě nevzala, takže na mě zbude místo u Mikyho. Tak tohle se nesmí nikdo dozvědět, hlavně ne Johannes. Několik následujících dní budu stát na hodně tenkém ledě.

Večer si u ohně opečeme uzenky, chyběla mi tahle pohoda. Sezení u ohně, klábosení o blbostech, žádný trénink, běhání prostě nic. Zpíváme si české písničky a já si po dlouhé době nevzpomenu na můj smutek z odloučení. Je to strašná doba, co jsme se viděli naposledy. Já mám volno teď a on příští týden. To už budu zase na dalším soustředění, kdy se my dva uvidíme?

„Lidi musíme vám něco říct," zvedne se Kája a usměje se na Vojtu.

„Nebudete se brát, že ne?" Vtipkuje Miky vedle mě.

„To ne, ale jsem těhotná."

„Pane bože strašně moc gratuluju," vyskočím hned na nohy a rovnou Káje do náruče.

Celý večer a zbytek noci se hlavně slaví, je to skvělá novinka. Budu teta, strašně se těším na to malé. Piju po docela dlouhé době, proto to je na mě taky znát. Chudák Kája nás jen sleduje a snaží se nás krotit, moc ji to nejde.

„Eliško, jdu spát. Hlavně neudělej žádnou blbost, které bys zítra mohla litovat dobře?"

„Mám všechno pod kontrolou, počkám si na mého Nora, třeba se jednoho dne zase dočkám."

„Je mi to líto."

„Dneska se zapíjí nový živůtek, moje problémky nikam neutečou. Mám z vás takovou radost vím, jak sis přála mimi."