The size isn't important (CZ)

Amor

„První týden tě ignoruje, aby tě nechal vychladnout, aby sis uvědomila, že s Kevinem Wilem neexistuje nic jinýho než jedna noc. Ovšem, pokud nejsi vzácná, prachatá a dostatečně umělá bárbína. 
Jestli se pak ozve, tak jsi byla opravdová bohyně sexu. 
Jestli ne, nechce s tebou mít nic společnýho. 
A uprostřed druhýho týdne dělá jako kdyby se nic nestalo.
Chová se k tobě jako před tím. 
Jo, holka, vítej v klubu holek, se kterýma se už Kevin vyspal."  řekla mi do mobilu Grace. 

Nechápala jsem to. Kevin by se dokázal označit jako můj první opravdový kamarád. Nebo já jsem ho aspoň tak začala brát. On mě bral nejspíš jako výzvu. Jako stupidní výzvu. Měla jsem se držet toho, co jsem si od něm myslela už na začátku. Měla jsem se toho držet a nic z tohodle by se nestalo. Kevin by nebyl po celé škole rozhlášen jako ten co ojel Rose Crystalovou. Doposud jsem byla ta tlustá šprtka zaseknutá v lavici, ale teď se to změní. 

- 

V ruce jsem držela sešit na dějepis a klepala jsem na dveře kabinetu. Ukázala jsem učitelovi sešit a doufala jsem, že Kevina přesadí. 

„A napsal ti ještě někam?" Zeptal se. 

„Ne." 

„Tak já ho budu varovat a jestli se to bude ještě opakovat, tak ho posadím jinam, dobře?" 

„Ale-" Začala jsem. Naprosto frustrovaná jsem na učitele koukala, proč ho nepřesadí rovnou. 

„Tohle jsem dělal holkám jako mladší taky. Kevin ti tímhle chtěl asi naznačit, že tě má rád." to určitě. „a navíc, Kevinovi viditelně svědčí sedět vedle tebe. Má mnoohem lepší známky najednou a už spoustu učitelů, co si na něj dříve stěžovalo ho teď chválí." Protože ode mě opisuje, protože mu radím, protože MOHL MÍT ZARACHA. Já v tom vůbec, ale vůbec nefiguruju. 

„Bolí mě hlava. Nemohla bych jít domů?" Poslední šance. 

„Nehraj to na mě, Rose. Jdi do třídy, za chvíli bude hodina." 

Naštvaně jsem odcházela z kabinetu a přemýšlela nad jinou možností uniknout trapnému setkání s Kevinem. 

-

Za hodinu jsem si všimla jeho pohledu už několikrát, ale po každé když jsem se na něj podívala, odvrátil se. Ruce jsem měla propocené z velké nervozity. Omylem jsem se dotkla jeho loktu tím svým a mým tělem projela vlna elektřiny. Nedokázala jsem vnímat to, co říkal učitel. Všichni kolem mě se začali zvedat, tak jsem se zvedla taky a Grace jsem se zeptala, co děláme. 

„Před chvílí nám říkal dvojice na nějaký rozhovor či co. Jsi s Kevinem." Hodila jsem po učitelovi spalující pohled, ale jeho úsměv mi říkal jenom to, že tohle celý naplánoval schválně kvůli naší předchozí konverzaci. 

Vrátila jsem se na místo vedle Kevina a mlčela jsem. To ticho mezi námi bylo ukrutné, celá třída hučela, překřikovala se, ale pořád to nezamaskovalo to ticho. Bylo to horší. Bylo to trapnější. Bylo to zvláštní. 

„Rosie.-" oslovil mě a já na něj pohlédla. Nedořekl nic, co nejspíš chtěl říct. Pokud to vůbec něco bylo. 

„Tak děcka! Na místa a já si vyberu dvojici, která nám to půjde hned teď perfektně předvést." Zakřičel na celou třídy učitel a já sebou trhla. 

No do prdele. 

Koukal se přesně naším směrem. Občas se rozhlédl po celé třídě, aby to vypadalo, že se opravdu rozhoduje, ale já měla jasno v tom, jaké bude jeho rozhodnutí a neznamenalo to nic dobrého.  

„Tak třeba Kevin a Rose." Zvolal a pohledy spolužáků se na nás upřely. 

Snaha učitele zahrát si na Amora doufám brzo skončí, protože to celý ještě víc zhoršuje. Mnohem víc zhoršuje.