The size isn't important (CZ)

Lízátko

„Nestíháme!" Zakřičela jsem na Kevina a běžela jsem přes celý školní dvůr, po kterém se rozléhal hlasitý zvonek. 

„Buď v klidu!" Zafuněl. 

„A jak asi? Zdarma vstupenka rovnou do ředitelny. To je opravdu výhra za všechny prachy." Vrazila jsem proti dveřím a rozhlédla jsem se kolem, jestli jsem náhodou nebyla zahlédnutá a také jestli je vzduch čistý. 

Naprosto prázdná a tichá chodba mi přišla až neuvěřitelně podezřelá, ale na druhou stranu jsem se nemohla tolik divit, když byli už všichni zalezlí ve třídách. 

Zastavila jsem se, abych počkala na Kevina, který se začal pomalu plížit ke mně.

„Pane Wile." Oslovil ho učitel, když byl Kevin ode mě jenom 3 metry. Schovala jsem se za sloup a po očku jsem ho pozorovala. Vyslal ke mně varovný pohled a rukou naznačil, abych odešla. Zavrtěla jsem hlavou a zůstala jsem na tom samém místě. 

Po dlouhém nudném proslovu se Kevin odebral rovnou do ředitelny, zády ke mně a přímo čelem ke mně vyšel učitel. Rychlostí blesku jem vystoupala nahoru po schodech a rychle a zároveň potichu jsem otevřela dveře od učebny. 

Ulevilo se mi, že tam ještě nebyl vyučující. Sedla jsem si na svoje místo a ignorovala jsem zmatený výraz Grace. Nejspíš nebyla zvyklá na můj pozdní příchod, jelikož většinou stojím před školou přesně, když se otevřou brány školy. 

Nervozně jsem šilhala ke dvěřím, abych se dočkala příchodu Kevina. Každou minutu jsem nakoukla na klikuu u dveří, zda se nepohne. Celých čtyřicetpět minut se to opakoval a ani jednou se ve dveřích neobjevil Kevin. 

Měla jsem strach z toho, že kvůli mě má problém. Nějaký větší problém, protože se nevrátil za celou hodinu. Měla bych se mu asi omluvit. Štval mě ten narůstající pocit viny a strachu. 

Protože důvod toho všeho byl, že mi na něm zatraceně hodně záleží. 

O přestávce konečně vešel do třídy a v puse měl jahodové lízátko. S úsměvem na rtech si sedl vedle mě. Odklašlala jsem si, abych získala jeho pozornost a povytáhla jsem obočí. 

„Přišlo mi zbytečný chodit na hodinu, když už jsem beztak jakoby přišel pozdě." Pokrčil rameny a podíval se mi do očí. „ale fakt mistrovsky jsem to vyžehlil. Měla bys mi to nějak vynahradit." Mrkl na mě. 

„Něco navrhni." řekla jsem, abych se vyhnula dalšímu očnímu kontaktu. Neměla jsem za potřebí rudnout nebo koktat. Moje smíšené pocity mi motaly hlavu dostatečně. 

„Pusa." Vydechl a zamotal mi pocity ještě více, jediná odlišnost je, že tyhle pocity jsem rozeznávala. Poznávala jsem je. A žádný z těch pocitů nebyl proti tomu. 

„Myslíš to vážně?" Zeptala jsem se naoko nevěřícně. 

„Jo." 

„Fajn, ale ne teď." 

„Dneska na to máme celý den." Usmál se. 

***

„Kde jsi vlastně vzal to lízátko?" Zeptala jsem se, když mi už po desáté praskal bublinu ze žvýkačky před obličejem.

„Měl jsem takovou rychlovku na záchodcích s jednou blondýnkou, jak jsem tady nebyl první hodinu." řekl a nafoukl další bublinu. 

„To jsem vědět nepotřebovala." Odsekla jsem. Ne zhnuseně, ale ublíženě. Ublížilo mi to a bylo to horší než jsem si myslela. Vyschlo mi v krku a můj znuděný pohled se změnil ve vražedný. A nemohla jsem to změnit. 

Nemohla jsem změnit další znamení zamilování. 

Omlouvám se za týdenní pauzu, ale ten kdo četl mou zeď, tak ví, že jsem byla na lyžáku. Ledacos se tam toho stalo...No, moc zajímavý to bylo. Každopádně jsem zpátky a příští týden mám prázdniny, takže budu přidávat:)

-Kiki