The size isn't important (CZ)

Kevin Wile

Kevin Wile.

Už jen z jeho jména si představím tupýho děvkaře, co bohužel chodí se mnou do třídy. Nepřeháním. Každý týden za ním přijde nová holka, která čeká na to až jí strčí Kevin jazyk někam do krku a radši nebudu říkat, co všechno se od Kevina Wilea očekává.

Protáčím oči nad každou lehkou děvou, co se u něj na klíně zjeví. Nepochopím je. Vždyť je to strašně ubohý a cítila bych se...jako děvka.

Kevina Wilea chce každá. Blonďák s modrýma sváděcíma očima. Jeho oči svlékají každou druhou hubenou dlouhonohou blondýnku. Později ji nejspíš svleče doopravdy.

Nemám ho v lásce.

A on si mě nevšímá. Možná ani neví, že někdo jako já v jeho třídě existuju. A možná mě zná jako 'Tu tlustou holku'. Jo to je pravděpodobnější. Pochybuju, že by si zapamatoval moje jméno, nebo jakékoliv jméno holky, která není blondýna nebo není hubená.

Byl poslední den vánočních prázdnin a já se psychicky připravovala na to až nám třídní učitel řekne nový zasedací pořádek. Jako vždy po vánočních prázdninách jsme donuceni si sednout s někým jiným. A nemůžeme si sami vybírat. Vybírá to učitel.

Do teď jsem seděla s kamarádkou, o které by se dalo říct, že je to moje nejlepší kamarádka. Nejsem moc komunikativní člověk, ale zrovna s ní se bavím víc než s ostatníma. Logicky, když se s ostatníma nebavím.

Na vánoční besídce ve třídě se to taky ukázalo. Dostala jsem dva dárky. Jeden od Grace - ta nejlepší kamarádka a druhý od třídního učitele, který rozdával dárky každýmu.

To všechno dokazuje moji outsider-skou stránku a já jsem přesto spokojená s tím, jaká jsem. Ani mi nechybí láska v životě. Nikdy jsem nebyla zamilovaná a když vidím, co se stává se zamilovanými lidmi... Jsem stoprocentně spokojená se svým životem.

Jen jsem doufala, že budu sedět vedle někoho...kdo se nejmenuje Kevin Wile.