The size isn't important (CZ)

Heartbreaker

Začala jsem si zvykat na jeho pohledy, zlozvyk v podobě mrkání, oslovení Rosie a také jsem si zvykla na to, že vedle mě seděl. 

A pak tu byly věci, na které jsem si nezvykla a nevím, jestli někdy zvyknu. Kupříkladu, když chtěl navázat konverzaci, kterou jsem stejně odbyla jedním či dvěma slovy. On si nezvykal na mě pořád nemluvit, takže jsem si já nezvykla mu odpovídat normálně. Dva týdny vedle něj už seděla. Moje nepochopení, jak to, že jsem to tak dlouho vydržela mi vysvětlila Grace, která to chápala o něco víc než já. ,,Mě to dává smysl, protože se s ním skoro nebavíš, ignoruješ ho, prostě ho posíláš do háje. Prakticky se neznáte, stejně jako to bylo předtím. Už chápeš, proč jsi to vydržela?" Přikýnula jsem, ale ve skutečnosti jsem chápala jen 10% z toho, co říkala. 

A pak bylo více věcí...

,,Kevine!" Zaječela krátkovlasá blondýnka běžící přes naší třídu. Kevin se opíral o naší lavici a když jeho zrak spatřil tu holku, jeho obličej se rozzářil. Vtáhl ji do náruče a pak nastala chvíle, která se stala vždycky, když jsem nějaká holka nacupitala. Málem se udávili vlastními jazyky. ,,Proč na nás tak civíš?" řekla z pod jejích řas, když se očima zabodla na mě. Cítila jsem, jak mě polila horkost a tváře mi zrůžověly. Kevin se za sebe pohlédl a usmál se. ,,Má jméno, Sophie. Je to Rosie." Sophie se na mě nechápavě podívala a pak pokrčila s povzdechem ramena. ,,To je jedno. Takže dneska večer?" Zamrklala a sladce se podívala na Kevina. Namotala si pramínek vlasů na prst a přesunula svou váhu na druhou nohu. Přikývnul a když se Sophie otočila k odchodu, plácnul ji přes zadek. 

Následující hodina byla angličtina a já jsem se těšila. Je to jedna z mála předmětů, který mě baví. Jediná věc, která mi trochu znechutila náladu byl Kevin a Sophie. Byla jsem znechucená každým dnem a nepřestávalo mě překvapovat, že nikomu moc nevadí, že dělá jedno a to samý každý holce. Jeho takzvané taktiky jsem si všimla už po týdnu a vypadalo to, že jsem byla jediná. 

Také jsem zažila chvíli, kdy mi Kevin pověděl svoje historky s těmi, co se za začátku nedaly, ale všechny skončily stejně. Vyprávěl mi spoustu věcí a já jsem ho málo kdy vnímala, kdyžuž tak jsem přikývnula nebo vydala ze sebe něco podobného smíchu. 

,,Proč se se mnou tolik nebavíš, Rosie?" Šťouchnul mě do ruky, kterou jsem měla položenou na lavici. Cukla jsem sebou, protože mě vyrušil z výkladu naší angličtinářky. ,,Hm?" Zeptala jsem se a povytáhla obočí. Vrátila jsem pohled zpátky k naší angličtinářce, která nám zadala práci do dvojice na hodinu. ,,Proč tolik nemluvíš se mnou." řekl přesně ve chvíli, když se u nás zastavila učitelka. Vytřeštila na něj oči. ,,Speak english!" pohrozila. 

Když byla učitelka dostatečně daleko, tak jsem se na něj podívala. Jeho oči ukazovaly, že pořád čeká na svou odpověď. 

Fajn. Má jí mít. 

,,Because, you're a fucking heartbreaker."