The size isn't important (CZ)

Mám pro tebe novou přezdívku (THE END)

Mamka mi před tím než odešla do práce, nechala na stole palačinky a kakao. Další výhoda. Hlava mi třeštila a pořád mě bolelo v krku. Bylo to nepříjemné a otravné. Každých pět minut dostávat záchvaty kašle. Teploty ustupovaly, ale stejně jsem musela ležet a nic nedělat na gauči. Charlie byla ve škole a rodiče v práci. Cítila jsem se osaměle a taky znuděně. Tak jako dřív. Knížky jsem měla přečtené, mobil a počítač měla mamka v nějaké tajné skrýši a já jsem se nemohla vydat na dobrodružnou cestu to najít, protože vím naprosto jistě, že bych selhala. Ona byla jako profesionální člověk, který schovává věci. Nikdy jsem v dětství nenašla dózu se sladkostmi, nikdy jsem nenašla dárky k Vánocům, jsem mizerný pátrač. 

Jak bych pak asi mohla napsat někomu, aby mi přinesl učení? Pomyslela jsem si, a zakroutila jsem hlavou na mamčin plán. V duchu jsem doufala, že nejela osobně do školy pro moje učení, to už bych radši simulovala, že mi je dobře a šla do školy. Další výhodou na tom, že jsem doma byla ta, že jsem si mohla pečlivě promyslet každou chvíli, kterou jsem s Kevinem strávila. Mohla jsem si připomenout naše konverzace a mohla jsem přemýšlet nad vším, co jsem chtěla. Otevřít všechny koutky své mysli, ale předem jsem věděla, že všechny moje myšlenky se budou týkat jenom a jenom jeho. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že je něco špatně, ale byly tady i další pocity jako smutek, zoufalost a zmatek. 

Zmatku jsem nemohla setřást z hlavy tak lehce, protože tam přetrvával a zevnitř na mě křičel, že požaduje vysvětlení a já jsem si začala přát, aby se mi brzo toho vysvětlení dostavilo a ten slabý hlas konečně utichnul. 

Za celé to dopoledne a odpoledne, co jsem pouze ležela na gauči a civěla do stropu jsem si uvědomila, že věci, které jsem tvrdila o svých citech ke Kevinovi měli něco do sebe a zároveň jsem se v jedné věci absolutně zmýlila. Nemiluju ho tolik, že bych s ním nechtěla chodit. Tohle byla špatná domněnka. Správně má být, že ho miluju tak moc, že se kvůli němu culím, rozbuší se mi srdce při každém úsměvu a vybuchne ve mně ohňostroj při jeho dotyku. Miluju ho tak, že bych byla nejraději, kdyby při mě vždycky stál.

Když jsem došla k té fázi přemýšlení - vzpomínání, nedokázala jsem v sobě udržet slzy a rozbrečela jsem se, protože jsem si uvědomila, že nemám proč skrývat slzy, když jsem doma sama a všichni přijdou nejdříve až za hodinu. Bylo mi jedno, že kvůli tomu budu mít mokrý polštář, který jsem si přivlekla sebou, soustředila jsem se na bolavé a stejně přesto nádherné vzpomínky. Bylo to jako starý film, který se mi přehrával v hlavě. Kevin, brusle, jídlo, sešit na dějepis, růže na Valentýn, pusa, pláž, večery s filmy, Layla, Mason... Bylo toho tolik, že na to ani dva balíčky kapesníků nestačilo. Klela jsem, že jsem se do něj zamilovala, protože jsem kvůli němu brečela, vzpomínala a všechno na co jsem kdy myslela, se alespoň trochu týkalo jeho. 

Potřebovala jsem vysvětlení, potřebovala jsem usmíření, potřebovala jsem Kevina. Přála jsem si nejvíc na světě, aby to bylo jako dřív, protože koukat se na to, jak se všechno obrátilo vzhůru nohama během jednoho dne, mě brzo přivede k smrti, ale také jsem byla smířená s možností, že už to nebude jako dřív nebo se to vrátí do té hodně staré koleje. Dávno, dávno před tím, než se objevil Kevin. Ty chvíle, kdy jsem nebyla zamilovaná, nebavila jsem se s nikým tolik, nesvěřovala jsem se nikomu mimo svou rodinu, seděla jsem ve třídě a hleděla jsem si svého, ale když jsem se nad tím zase pořádně zamyslela, nevrátí se to až sem, protože jsem jiná, o mnohem více jiná než tehdy. 

A jsem jiná kvůli Kevinovi. 

-

„Ani nevíš, jak moc jsem se vyděsila, když jsem slyšela z tvého čísla hlas tvojí mamky!" řekla Grace, když přišla za mnou domů s učením. Naštěstí jsem si předtím stihla propláchnout obličej. Nevěděla jsem, že přijde, ale věděla jsem, že brzo by měli přijít rodiče a Charlie. Převzala jsem si všechny těžké učebnice a sešity.