The size isn't important (CZ)

Teplota, zimnice a stupidní rovnice

Po škole se strhl průtrž mračen a začalo pršet jako nikdy. Jenom to, že jsem vyšla před školu způsobilo, že jsem měla promočenou mikinu. Nasadila jsem si kapuci a rozeběhla jsem se domů. Nevyhnula jsem se několika loužím a boty jsem měla stejně promočené jako zbytek mého oblečení. Do toho se rozfoukal mírný vítr. Dneska prostě není můj den. Když jsem konečně doběhla až domů, byla jsem promočená na kost a ochlazená. Mohla jsem si sama předpovědět, že tohle skončí nemocí. Někdo se bohužel neumí rozhodovat a v tomhle případě jsem se naprosto přepočítala v tom, že na mě padne jenom pár kapiček. Měla jsem někomu zavolat na odvoz. 

Nikdo nebyl doma, takže jsem se mohla v klidu umýt a převléknout se do suchého čistého prádla. Udělala jsem si kakao a automaticky jsem si vzala deku do obývacího pokoje a zachumlala jsem se do ní na gauči. Našla jsem jednu výhodu dnešního incidentu. Jestli budu nemocná, tak nebudu muset do školy a to se mi zrovna hodilu, jestliže se budeme s Kevinem ignorovat, tak se mu můžu rovnou vyhýbat. Kevina nedokáže nikdo ignorovat, a já nechci snášet to, že on ignoruje mě. Výsledek této myšlenkové stupidní rovnice začal vycházet. Pousmála jsem se. 

Charlie přišla v půlce nového dílu Pretty Little Liars a vypadala suše. Tím chci říct, že nebyla ani zdaleka tak promočená jako já. Tady byl někdo chytrý no. Vzala si deštník a vypadala vesele, což mě překvapilo, protože ona nesnášela déšť. Vždycky se jí okamžitě zkazila nálada a nebyla s ní normální řeč. Kdoví, co to do ní dneska vjelo, že se usmívala od ucha k uchu a byla samý vtípek. 

„Jsi na drogách?" Zeptala jsem se a nadzdvihla jsem jedno obočí. Dneska jsem neměla náladu, kdy bych dokázala využít svůj smysl pro humor, takže jsem to myslela z části vážně. 

„Ne, ale cítím se tak." Odpověděla stále ještě s dobrou náladou.

-

„Jsem zamilovaná a mám takhle dobrou náladu kvůli tomu, že ten deštník mi dal ten kluk a sám šel domů jenom v tričku." řekla najednou, když začala otravná reklama. Překvapeně jsem na ní pohlédla a pak jsem všechno pochopila. Došlo mi to. Falešně jsem se usmála, i když jsem tak chtěla se na ní upřímně usmát. Ovšem jsem za ní měla radost, ale ta radost mi připomněla jak jsem měla já skvělé nálady kvůli Kevinovi. Zadržela jsem smutné vydechnutí v sobě. 

„To od něj bylo fakt milý." Měla jsem na jazyku, že je na kluka moc mladá, ale nechala jsem to na tom jazyku ležet, protože jsem ji tu radost nechtěla kazit, přece jenom je v pubertě a málokdy má tak zářivé nálady jako teď.

Věnovala mi vděčný pohled než utekla do svého pokoje.

Netrvalo dlouho, než se objevily příznaky horečky a kašle. Teplotu jsem začala mít k večeru a mamka mě posla do postele s tím, že to vyležím. Po půlnoci, uprostřed spánku jsem se rozkašlala a probudila jsem tím Charlie a po chvíli i mamku. Nedokázala jsem přestat kašlat, protože se to samo dralo ven. Byla mi zima, ikdyž jsem se nejvíce zachumlala do peřiny, husí kůže sama neodcházela, ani když jsem už měla další přikrývku, potilo se mi čelo a byla jsem na obličeji celá horká. Našla jsem nevýhodu.

-

„Zítra rozhodně nejdeš do školy." Oznámila mi mamka a ujistila se, že už se neklepu zimou. Studený hadřík mi sundala z čela a uklidila špinavou lžičku od sirupu. „Napíšeš někomu o úkoly, dobře? A jestli to nebude zítra lepší, tak si dojdeme pozítří k doktorce." Naplánovala a já jsem na všechno jen vyčerpaně kývala. Potřebovala jsem spánek.