The size isn't important (CZ)

Layla

Nepokazilo to naše přátelství. Nic se na tom nezměnilo, nýbrž to pouze nabíralo na síle. Měli jsme mezi sebou takový zvláštní a zároveň silný vztah. Dva kamarádi. Byla jsem zamilovaná to ano, ale nechtěla jsem být. Nechtěla jsem s ním mít nějaký milostný vztah. Příliš jsem si vážila tohodle jediného přátelství a nechtěla jsem ho ztratit kvůli lásce.

Tohle přátelství plynulo časem a Kevin mi jednou za čas přinesl domů nebo do školy jídlo, stále ode mě opisoval, nechával si všechno vysvětlovat, občas dával pozor ve škole, získal pár poznámek, ale udržoval si úroveň svých známek, víckrát se mnou šel bruslit, i přes ten svůj strach. Jeho ego bylo pořád stejně vysoké, možná dokonce vyšší. Holky se u něj střídaly pořád stejně a mě postupně jistě opouštěl strach žárlivosti nebo ublížení. Síla zvyku. 

Jednou jedinkrát se mi pokoušel spočítat kolik holek dohromady už pod ním leželo. Kolem třiceti se do toho zamotal a nedokázal si vzpomenout kolik Anet a Meliss už tam bylo. Vyjmenovával mi jména, které jsem v životě neslyšela a pochybuju o tom, že si pamatoval všechny. Takže plus minus, víc než 50 jich určitě bylo. 

Na Valentýn ze sebe udělal takového gentlemana, že koupil dvacet růží a obdaroval tím všechny své holčičí kamarádky. Dostala jsem jako jediná dvě, jednu bílou a druhou rudou. Moje pocity byly smíšené, ale já přesto rozpoznala, že je to jenom kamarád. Tohle nikam nevede. Opakovala jsem si. Jediný valentýnský den s nikým nespal. Je to jeho tradice, protože dříve, když se vyspal s nějakou obyčejnou holkou na Valentýn, ona si připadala výjimečná, jedinečná a myslela vždy jenom na vážný vztah, proto s nikým Kevin na Valentýn nespí a strávil ho se mnou u filmů a velkého, velkého množství jídla. Byla jsem to já, kdo se cítil tak výjimečně. Stále, jako kamarádka. 

Na mezinárodní den žen jsem se poprvé seznámila s Kevinovou matkou, je to sympatická a milá žena. Vtipkovala jsem před ní o tom, jak musí trpět mít ho za syna. I smysl pro humor měla jako Kevin. On po ní zdědil zelenošedé oči a široký úsměv. Už dříve jsem se setkala s jeho matkou, ale až ten den jsem si s ní potřásla ruku a osobně mě s ní Kevin seznámil. Mohla jsem zůstat na večeři, což bylo od nich velmi milé, tak jsem to přijala. Přece...Kolikrát za život dostanete takovou milou pozvánku od někoho s příjimením Wile? 

V dubnu se konala zase velká párty, na kterou mě donutili Kevin s Grace jít. Grace se mohla zbláznit s té představy, že mě líbal samotný Kevin a nevyspal se se mnou. Oči ji málem vyletěly z důlků, když zjistila, že jsme stále pouze přátelé. Zatajila jsem ji to, že jsem zamilovaná. Kromě toho, že ráda slyší novinky a baví se se mnou o věcěch týkající se školy a Kevina. Nemám k ní takovou důvěru jako v Kevinovi nebo v Charlie. 

„Dneska zase deset panáků?" Zeptal se mě kluk, který se vedle mě objevil. Řekl to způsobem, jako kdyby mě už někdo viděl a nejspíš je to i pravda. Deset panáků, takže mě viděl na tom večírku. 

„Eh. Ne, dneska tady jsem jenom tak...Mason?" Zeptala jsem se ho, protože pokud si dobře pamatuju z Kevinového popisování, Mason bylo jediné klučičí jméno. 

„Nikdo na párty není jenom tak a už vůbec ne na týhle. Jo, jsem Mason. Ty jsi Rose, já vím." Odešel ke kuchyňskému pultu a nalil do dvou plastových kelímků nějakou červenou tekutinu, která byla smíchaná s alkoholem.

Zajímalo by mě, proč jsem sem vůbec šla, když Kevin šel nabalovat nějakou blondýnku a Grace je na parketu u několika kluků. Zahlédla jsem tady několik lidí ze třídy, ale nikdo mě pravděpodobně nezaznamenal. Stejně jako těch několik let, co s nima ve třídě jsem. Zvykám si na to, že vždycky skončím sama. Možná i v budoucnu budu opuštěná žena s kočkama ve starém rozpadajícím se domě.