The size isn't important (CZ)

Obrovské fiasko

,,To máš prohraný, puso." Poslal mi vzdušný polibek a ďábelsky se usmál.

Praštila jsem ho lžičkou do hlavy. ,,Nevěř si tolik."

Kevin pokrčil rameny a pomalu začal odpočítávat. Oba jsme měli lžičku v ruce a drželi jsme ji jako vrah drží nůž.

,,TřidvajednaTEĎ." Řekl zběsile a ne tak pomalu jako odpočítával ty ostatní čísla. Nestihla jsem zareagovat a Kevin si vzal celý kýbl zmrzliny a utekl ven. Rozeběhla jsem se za ním, ale než jsem ho stačila chytit za kapuci u mikiny, tak se za ním zavřely dveře od Charlieninýho pokoje. Uslyšela jsem otočení zámku a tím jsem pochopila, proč si byl Kevin tak jistý mojí prohrou. 

Hajzl. 

„Tak co, Rosie?! Co si dneska bereš na sebe? A nezapomeň na igelitku, jsem si totiž jistý, že nezvládneš deset panáků." Zakřičel přes dveře. 

„Co bych si dneska měla brát jako na sebe? Navíc tohle neplatí!" Zařvala jsem nazpátek. 

„Dneska je večírek a platí to. Nebyly dány žádný pravidla o tom, že bych nemohl sníst tu zmrzlinu jinde. A sám." Uslyšela jsem vzdálený chichot. 

Charlie. 

„Charlie, jsi mrtvá!" 

Ona mu poradila. Ona nechala otevřený dveře a přesně kvůli tomuhle plánu se tak usmívala. Nejspíš mu i pomohla sníst tu Kevinovu polovinu. A Kevin to celý naplánoval. Nejspíš jsem ho naučila příliš věcí a jeho kdysi tupý mozek se vyvinul do naprostého génia. 

-

„Prohrála si!" Zazpíval si, když se po hodině vrátil do mého pokoje. Na tváři mu pohrával široký úsměv. „Za hodinu začíná velká párty. Neměla bys už náhodou pobíhat po pokoji a rozhodovat se po správném mejkapu, voňavce a minišatech?" Zeptal se, když mě viděl ležet na posteli s notebookem na klíně. 

„Nikam nejdu." řekla jsem aniž bych mu věnovala jediný pohled. 

„Prohrála si závod. Musíš jít." řekl naprosto v klidu. 

„Máma mě stoprocentně nepustí, tak můžeš odejít na tu párty plných zhulených nadrženců sám." oznámila jsem mu jistě. 

Koutkem oka jsem zpozorovala, že odešel z pokoje a seběhl schody. Slyšela jsem tlumené hlasy v kuchyni a jen jsem se pousmála. Nepustí mě nikam. Na žádný večírek, protože by se o mě bála. Nenechá mě dotknout se žádného alkoholu. A Kevin ji nepřinutí, protože ona je dost vytočená. Řekla jsem ji o deseti panácích a její změna výrazu mi stačila jako důkaz toho, že jsem v bezpečí. 

-

„Máš deset minut se oblíknout, Rosie." Mrkl na mě a odešel z pokoje, aby mi nechal prostor na to se převléknout. Vykulila jsem oči na místo, kde před chvílí ještě stál Kevin. Vyskočila jsem z postele a namířila jsem si to do kuchyně. 

„Mami?" 

„Ano, Rose? Co potřebuješ? Chybí ti boty? Potřebuješ si něco půjčit ode mě? Klidně si cokoliv vem." Usmála se. 

„Ne, nic nepotřebuju. Nikam nejdu." 

„Ale ano. Kevin je opravdu hodný kluk. Chce, aby sis našla kamarády, když ve třídě nikoho kromě něj nemáš. Postará se o tebe, abys to nepřehnala s pitím i o to, abys nedělala kraviny. A s těma deseti panákama si dělal jenom srandu. A teď si jdi už převléknout, aby nečekal." 

Nemůžu uvěřit tomu, že si Kevin omotal mojí vlastní mámu kolem prstu, stejně jako všechny ostatní holky. Ostatní holky byly jenom naivky, ale moje máma? Jak to zatraceně dokázal...

-

Měla jsem na sobě normální úzké džíny a svetr. Nenamalovala jsem se, protože jsem nechtěla nikoho oslnit. Nechtěla jsem tam jít. A už vůbec jsem nechtěla plnit prohru. Sice to nebudou moje první panáky na ex, ale právě moje první panáky skončily naprosto katastrofálně a já se obávala obrovského fiaska. 

„Užij si to, zlato! Jo a abych nezapomněla...Jestli budeš chtít, klidně přespi u Kevina." zakřičela máma z kuchyně. 

„Jo! Užij si to sestřičko moje milovaná." Přidala se k ní Charlie. 

Protočila jsem oči. „U Kevina rozhodně přespávat nebudu! Nazdar!" 

„Nebuď tak nabroušená, bude zábava." Dloubnul mě Kevin do žeber, když za námi zavíral dveře. 

„A právě nějvětší sranda bude, až do sebe budu lejt panáky, že?" Zeptala jsem se ironicky. 

„Jo." Zasmál se. 

Měla jsem přesvědčit mámu, že tehle večírek není dobrý nápad. 

Na profilu mám nový příběh - Best Friends :) 
A také jsem chtěla moc poděkovat za překročení úžasného 2k!♥ 

-Kiki