The size isn't important (CZ)

Někdy v budoucnu

Vyskočila jsem ze židle, když zazvonil zvonek. Hnala jsem se ke dveřím, dřív než by mě předběhla Charlie. Vzala jsem za kliku a jenom jsem zírala na Kevina. V rukou držel pizzu a na tváři měl široký úsměv. 

„Nepozveš mě dál?" Zeptal se. Stál přede mnou v riflích a bundě. Tváře měl načervenalé ze zimy a na rukou měl rukavice. 

„Ne. Co tady děláš?!" 

„Napadlo mě, že bychom se mohli kouknout na film, když mám dneska večer volno a taky bys mi mohla vysvětlit matiku." řekl a zkoumal můj výraz. „ta pizza je pro tebe." 

Ze schodů se ozvala Charlie s otázkou kdo to je a než jsem ji stačila odpovědět stála vedle mě a koukala se na Kevina. Doslova na něj civěla. Hltala ho pohledem. Musela jsem ji odstrčit, aby nezačala slintat. Naklonila se k mému uchu a začala šeptat „Proč ho nepozveš dovnitř?" 

„Přesně! Proč mě nepozveš dovnitř?" Zeptal se a hodil po mě andělský výraz. Tuhle přetvářku si mohl odpustit.  

„Protože mi dlužíš nový sešit." otevřela jsem dveře dokořán a udělala krok k němu. „ale tu pizzu si vezmu, díky." Hrábla jsem po krabici, vrátila jsem se zpátky dovnitř a zavřela jsem za sebou dveře. 

Cítila jsem, že za těmi dveřmi pořád stojí a veděla jsem, že jen tak neodejde. Charlie se na mě nevěřícně koukala, jako kdybych právě udělala největší kravinu ve svém životě. 

„Jestli ho nepustíš dál, tak to udělám já." Pohrozila a já prohrála. Dva proti jedné je nefér. Stejně by na to nikdo nebral ohledy. 

Protočila jsem oči a zase jsem otevřela dveře. „Naštveš mě a padáš odsud!" Varovala jsem ho.

-

Pohodlně se usadil na mé posteli, kde zůstal sedět a pozorně naslouchal mému výkladu o dané látce v matematice. Seděla jsem na druhém rohu pokoje a koukala jsem na něj, stejně jako on na mě. Nešlo mu o tu matematiku, ale šlo mu o náhradu místo těch holek dneska večer, to jsem už poznala hned, jak se mě dnes ráno zeptal. 

Tak proč bych ho rovnou neposlala do háje? Vím, jak to skončí, vím, jak skončí několik holek, které byly jako já. Taky se nedaly, ale skončily u něj doma, přesněji v jeho posteli. Já takhle neskončím, už jenom proto, protože pro Kevina jsem člověk, který ho zabaví na nějakou danou potřebnou chvíli a pak mě odloží stranou a taky nejsem jeho typ, nejsem hubená, nejsem hezká, nejsem blonďatá, nejsem tupá jako prkno a neskáču nikomu do otevřené náruče. 

Náš oční kontakt přerušil naše učení o nějakém příkladu z matematiky. Pořád to nechápal. Kdyby byla moje slova viditelná, viděla bych, jak ho moje slova míjí. Jde to mimo něj. 

-

„Nechceš si pustit nějaký film?" Zeptal se, když jsem ukončila a vyřešila poslední příklad a dala mu prostor, aby promluvil. 

Měla jsem na jazyku už svou odpověď. Zápornou odpověď, ale rozmyslela jsem si to. „Jaký?" 

„Nevím, jaký chceš ty." Přenechal mi výběr. Jaký gentleman. 

Vybrala jsem akční sci-fi a posadila jsem se vedle něj. Zaměřila jsem se na obrazovku a celé dvě hodiny jsem se pokoušela o nenavázání kontaktu s osobou sedící vedle mě. 

-

„Jason je pořádně vymakaný týpek." Zkonstatoval po skončení filmu. 

„Není ničím výjimečný. Adam tam měl aspoň pořádnou roli." pokrčila jsem rameny. 

„Děláš si srandu? Jason tam zabíjel ty mafiány a ty řekneš o nějakým blbým křoví, že mělo pořádnou roli? Spadla jsi na hlavu?" 

„Zabil mafiány, kteří mu chtěli pomoct. Adam není blbý křoví! Pracoval na tý výzbroji a bez ní by byl Jason už mrtvej, víš?" Odvětila jsem.

Kevin zvedl své ruce na obranu. „No jo, paní chytrá. Uznávám, že máš pravdu." 

Pokračoval ve své buzeraci do ostatních herců a já mu to pokaždé něco vytkla. Pak musel souhlasit s mými argumenty. 

-

„Dneska to bylo super, někdy bychom to měli zopakovat. A děkuju za tu matiku, Rosie. Občas si fakt myslím, že to, co matikářka píše na tabuli je napsáno čínsky." řekl, když se chystal k odchodu. 

Rozesmála jsem se. „Možná se někdy v budoucnu dostaneme k tomu si to zopakovat...pochybuju." 

„Co ty víš. Třeba bude 'někdy v budoucnu' už zítra..." tajemně se usmál a odešel. 

Je to docela nudná kapitola a možná je taková jiná než ostatní, ale to snad nejde poznat :D Kdyby jo, tak se omlouvám a příště to bude SNAD lepší. :D Jo a tahle kapitola je začátek těch důležitějších částí celého příběhu :D 

A chtěla bych poděkovat za už 1K! Je to neuvěřitelné číslo! Děkuju moc!:) 

Na mém profilu najdete nový příběh s názvem THAT (UN)LUCKY GIRL ♥ 

-Kiki