The size isn't important (CZ)

Trest

„Čekám na vysvětlení." Založila si ruce na prsou a překřížila si své nohy. Její pohled mě zkoumal a já ze své matky začala mít strach. Nikdy nevypadala tak rozrušeně a naštvaně jako v té chvíli. Nevyjdu z toho bez jediného škrábance, ale z tohodle bude obrovský problém. Není to krátký zaracha, který bych ji dokázala  vymluvit, ale tohle vypadalo na malér. Absolutní průser. 

„Mami, eh...Můžu za to já." řekla jsem ji, protože bych to popisováním ještě více zhoršila. Míň slov, menší průser. „byl to můj nápad. Kevin mi jenom pomohl." 

„V tom případě prosím, aby Kevin odešel." Pokynula přísně a čekala na to, až se Kevin zvedne, ale to by to nebyl on, kdyby to nepokazil. 

„Rosie se mě snaží jenom bránit, je to moje vina a já ponesu následky." řekl rozhodně a pravdivě. Chtěla jsem poprvé a naposledy, aby se choval jako stupidní tupý idiot, přála jsem si, aby se nechoval najednou tak ohleduplně a poprvé jsem litovala toho, že se tolik změnil k dobrému kvůli Layle. 

„Znám svou dceru moc dobře, vím, že to dělá kvůli tobě a teď prosím odejdi." Odbila ho mamka a já jsem se dívala na to, jak odcházel. Čekal mě děsivý verdikt mé mamky a babičky. 

-

Když jsem se dívala na filmy s přísnými nesvobodnými macechami, děkovala jsem, že mám naprosto skvělou matku, ale člověk se mýlí. Často. V tomto případě jsem se ve své matce absolutně zmýlila. Byla schopná se v takovou macechu proměnit. 

Zabavila mi mobil, počítač, dala mi do konce celého roku zaracha a o prázdninách mám letět za tetou do Kansasu. Tetu, kterou jsem neviděla přibližně tři roky a je to naprostý příklad zlé macechy. Její dcery jsou jako Popelčiny sestry, namyšlené a přitom neskutečně slušně vychované. A tohle rozhodně není konec. Mamce se začalo zdát, že mě vychovala špatně a nemáme mezi sebou jakýsi mateřský vztah, tudíž jako dvě kamarádky. Ignorovala ty chvíle, kdy jsem ji vyprávěla o Kevinovy a o svých pocitech, jako kdybych ji nic takového nikdy nepověděla. A nejhorší věc teprve měla přijít. 

-

Když jsem přišla do třídy, všichni se na mě dívali s obdivem nebo úsměvem. Nemohla jsem uvěřit tomu, že většina studentů z této školy bylo na mém a Kevinovém večírku. Necítila jsem se jako duch jako obvykle, ale tentokrát mě doprovázel pocit, že si mě více lidí všimlo. 

S úsměvem na rtech jsem přišla do třídy, ale jakmile jsem si vyměnila oční kontakt s Kevinem, který ode mě okamžitě odtrhl pohled a zahleděl se z okna. Ignoroval mě. Úsměv, který jsem na tváři měla povadl. Takže takhle to bude, povzdechla jsem si budeme se navzájem ignorovat. 

Potichu jsem se posadila vedle něj a opatrně jsem si připravila na lavici učebnice. Pokládala jsem je na stůl tak tiše, jako kdybych se v podvědomí bála, že jakýkoliv hlasitější pohyb udělám, tak se po mě Kevin vyjede. Jako kdybych se bála každé chyby, kterou před ním udělám. Chtěla jsem si přisunout židli blíž k lavici, ale pouze ze strachu jsem to neudělala. 

„Rosie." Oslovil mě najednou a já jsem sebou trhla. S nadějí, že by se mnou navázal konverzaci jsem se na něj podívala a tím mu naznačila, aby pokračoval. „Tvoje mamka zařídila u učitele, abychom byli rozsazeni..." řekl a já jsem jeho slova ještě chvíli vstřebávala. Až pak mi došlo, co tím říkal. 

Automaticky se ve mně nahromadil vztek a hněv kvůli mé mámě a smutek, protože mi podle jeho hlasu došlo, jak jsme se od sebe odcizili. Vstala jsem a vydala jsem se k lavici, kde seděla Grace a  její sousedka Lucy. Slušně jsem se zeptala, jestli by si se mnou nevyměnila místo a dočkala jsem se záporné odpovědi. 

„Promiň Rose, ale já potřebuju sedět vedle Grace sedět, protože mi hrozně radí a to je nezbytný." 

Rozhlédla jsem se tedy po třídě dokud jsem se nezastavila pohledem u Ann, která stydlivě pokukovala po Kevinovi a nejspíše si i myslela, že je nenápadná, ale já jsem si jí všimla a šla jsem k ní. Očekávatelně to přijala. 

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala žádnou kapitolu k žádnýmu příběhu, ale nebyla nálada a momentálně mám hlavu zaplavenou svými myšlenkami a moje změny nálad...To prostě není dobrá známka toho, abych psala. Dneska to bylo alespoň trochu lepší, tak tady máte TSII:) 
-Kiki