The size isn't important (CZ)

Čas

„Ještě něco." řekl. 

„Co zas?" 

„Žádný rande sis nikdy nedomluvila." Zasmál se. 

„A proč sis ze mě pak udělal srandu? Myslím, že ti dostatečně hodně holek říká, jak tě zbožňujou." řekla jsem naprosto frustrovaně. 

„Ty mě zbožňuješ?" 

„Ne a odpověz mi." 

„Jednoduše jsem to od tebe chtěl slyšet?" 

„Nekecej." 

„Učíš se rychle." Uchechtl se.

„Čekám." 

„No nikdy jsem od tebe neslyšel nic hezkýho, tak jsem to chtěl slyšet. Navíc po včerejšku jsem si potřeboval být jistý, že jsme fakt v pohodě. " 

„Ale vždyť sis to vynutil. Jak si můžeš být jistý, že jsem to myslela vážně?" 

„Já se ve vás, holkách prostě vyznám." 

„Nesnáším tě." 

„Taky tě mám rád, Rosie." řekl na rozloučenou a típl to. 

Zavrtěla jsem nad ním hlavu a odhodila jsem mobil kamsi do rohu. Já se v Kevinovi už opravdu nevyznám. Jeho podivné chování od toho večírku mě děsí čím dál tím víc. Je pořád stejný a zároveň jiný. 

A já nemůžu pochopit a najít, co je na tom novém Kevinovi odlišného od toho starýho. 

Nemohla jsem nic pochopit a nemohla jsem si udělat jasno v tom, co chci, protože jsem ani nevěděla co chci. 

„Jsi holka." řekl by Kevin. Všeznalec, co se týče holek. Prvotřídní děvkař. 

A já ho mám ráda. 

Přiznala jsem si to. Stejně mi to k ničemu nepomůže. Zhorší se to.

Kevin je ten, který se se mnou baví. Je to ten, který nebere ohledy na mou postavu. Je to ten, který mě neodsoudil. Je to ten, který mi zlepšuje náladu, i když jsem ho považovala jako největší hovado na tomhle světě. Ten, který udělal hrozný kraviny a blbosti, ale tím mi vykouzlil úsměv na tváři. Ten úsměv, který jsem nikdy dřív neukázala světu, protože nebylo proč. A nějak se mi těma kravinama, úsměvem s výraznými ďolíčky, šedýma očima a děvkařskýma historkama dostal pod kůži. Bral mě takovou jaká jsem byla, nehledě na to, jestli jsem na něj byla přehnaně hnusná, hysterická, zoufalá nebo nepříjemná, věděl to, protože jsem holka.  

Potřebuju někoho k pochopení. Potřebuju někoho, kdo by mi vysvětlil, co se to vlastně děje. Potřebuju někoho, kdo mi tohle celý dokáže vyjasnit v hlavě. A potřebuju někoho, kdo mě přesvědčí o tom, že ty nenápadné doteky loktem, kolenem, rukou pro mě nic neznamejí. Stejně jako pro něj. 

-

„Jsi zamilovaná." Kostatovala máma a Charlie. 

„To teda rozhodně nejsem." Odmlouvala jsem. 

„Právě jsi nám řekla všechno, co se stalo" Ne, neřekla jsem jim o noci po tom večírku, neřekla jsem jim o tom, jak je Kevin všeobecně známý jako děvkař. „a přiznala ses k několika věcem. Chyběl ti jeho smích, jeho historky, když se učil, aby vylepšil svoje známky. Přiznala ses k tomu, že ho máš ráda. A my s Charlie jsme věděli, že se do něj zamiluješ, bylo jenom otázkou času, kdy ti to dojde. Vždyť spolu trávíte tolik času." Odůvodnila máma.

„Ale tohle neznamená, že ho miluju! Může to být ten kamarádský vztah, který jsem vlastně nikdy nezažila!" řekla jsem první věc, která mi přišla na mysl.

„Ty jseš absolutně tvrdohlavá." Zakroutila hlavou Charlie a nahněveně odešla z kuchyně.

„Rose," A už jsme zase u toho oslovení.  „pamatuj, že v kamarádství mezi holkou a klukem je vždycky něco víc."  oznámila. 

„V tom případě jsme nepřátelé." 

„Časem si to přiznáš. Stejně jako sis přiznala, že ho máš ráda." Pokrčila rameny a já dostala strach. 

Strach z toho, že bude mít pravdu.