KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

2. Princova smrt

Brzo ráno mě probudily první paprsky slunce. Díky létu, které momentálně probíhá, slunce vstává brzo. V ideální dobu, abych byla připravená, kdyby mou maličkost někdo spatřil. Nebo spíš velikost, jakožto elfka nepatřím k těm menším obyvatelům této planety. Jestli se teda sto osmdesát dá považovat jako vysoký...

Své tmavě hnědé vlasy, které kvůli své délce, hustotě a vlnitosti vždy musely zůstat v copu, jsem si rozpustila a cop předělala. Ve spánku se totiž uvolnilo několik pramenů, které by mohly prozradit mou dívčí totožnost.

Shemag jsem natáhla přes obličej a celá se zahalila do svého černého pláště. Přes den se v městě moc neukazuji, ale když mám v plánu ještě dnes odjet, malá návštěva neuškodí.

Tyč s mečem jsem nechala ve svém útočišti na stromě a ještě se pořádně podívala na paprsky slunce. Vycházející slunce vždy byla ta největší nádhera.

Po korunách stromů jsem doskákala až na okraj města. Ulice se už v takhle brzkou dobu hemžily vyděšenými občany, kteří si začali všímat mého nočního řádění.

Divím se, že zdejší vláda jen zvýšila hlídky a nechala ostatní dále umírat. Magio terorizuji už poměrně dlouho. Asi si myslí, že mají větší šanci mě dopadnout, když sem budu nadále chodit. Jak směšné.

Z jedné z delších větví jsem přeskočila na střechu nejbližšího domu. Mé boty s malými výstupky na podrážce bránily mému sklouznutí a následnému pádu. Chvála mým botám.

Rozeběhla jsem se po té střeše a přeskočila na další. Mé rychlé nohy mi dovolovaly utíkat neuvěřitelnou rychlostí, čímž mé skoky dosahovaly neuvěřitelných vzdáleností.

Takhle jsem se dostala až na střechu zvonice na náměstí. Skvělý výhled na můj vzkaz a stráže, které to momentálně začaly zkoumat. Jediná věc, na kterou přišly, byla, že ten muž byl zabit dýkou. Kdyby ani na to nepřišly, tak by zdejší stráže byly dost přeceňované. Ale to jsou i tak.

Avšak jak zemřely stráže, které jsem včera udusila, neměly ponětí. Temnota nezanechala na tělech žádné stopy a nešlo tedy zjistit, co se s nimi stalo.

Najednou se ozvala rána jako z blesku. Někdo použil portál, který zde v Tifi byl.

Otočila jsem se směrem, odkud vyšla rána, a spatřila několik mužů zahalených v tmavě modrých pláštích, kteří přijížděli na koních. Modrá je barva Magia a tyto pláště nosí jen stráže a vysoce postavení v Magnificentii. Mou teorii potvrzoval i malý erb s bleskem uvnitř na hrudi každého z nich.

Společně dojeli až na náměstí a všichni jim uhýbali z cesty. Až když jeden sesedl z koně, sesedli i ostatní. Až když on shodil kápi, shodili ji i ostatní.

Naskytl se mi pohled na mladého a celkem pohledného muže. Černé dlouhé vlasy mu padaly na ramena a jeho oči byly modré jak nebe. Na hlavě se mu leskla koruna.

Jak ho všichni spatřili, sklonili hlavy.

„Tohle udělal Temný stín?" zeptal se princ s klidem v hlase nejbližší stráže. 

Ostatní tvorové na takovou vzdálenost nemají šanci slyšet, ale já jsem elf a ty uši nejsou špičatější bezvýznamně. I když jsem jen z části, pořád slyším dobře.

„Dnes v noci, Vaše Výsosti. Muž byl zabit dýkou. Temný stín ho nejdříve bodl pod žebra, pak mu zaživa seříznul obličej a nakonec mu probodl tepnu. Na mrtvé stráži nejsou žádné viditelné znaky napadení, ale podle rozložení těl v kruhu pravděpodobně Temný stín obklíčily," podal princi informace ten jeden muž.