KŘÍŽENEC Světla a Temnoty

43. Před svatbou

Z mého šlofíku mě vyrušila Leon, že si musím vyzkoušet svatební šaty a všechny ostatní věci. Takže jsem nechala Damiana spát a následovala ji do neznámých končin hradu.

Skončily jsme až v nějaké místnosti, kde byly další 3 služebné a jedny nádherné šaty.

„Musíme tě do toho navlíknout. Teď si můžeš nechat tu svou spodní vrstvu, ale zítra ji mít nemůžeš,“ informovala mě Leon a už mě strkala k těm šatům.

Po dlouhých chvílích jsem je konečně měla na sobě. Měla záda skoro úplně volná, až na úzké šněrovací provázky, a byly s dlouhým rukávem. Živůtek byl v oblasti dekoltu pokryt kamínky, které se ve na světle blýskaly. Sukně byla několikrát vrstvená a i tu pokrývaly ty samé kamínky.

Jako boty jsem dostala bílé střevíce, které byly stejně pohodlné jako jiné boty doporučené od Leon.

Taky mi zkoušely závoj a ještě další šaty, které byly na pozdější pohodlné nošení. Také bílé, ale sukně byla jen po kolena a živůtek se obepínal až u mého krku. Jen záda byla kompletně odhalena a s tím i mé tetování.

„Budete nádherná nevěsta,“ promluvila jedna ze služebných.

„Vždycky jsem si říkala, že máte sakra štěstí, ale to princ je ten šťastlivec,“ řekla další a každá mi dala celkově aspoň 2 komplimenty.

Nakonec ale i tohle nekonečný zkoušení šatů skončilo a já mohla jít rovnou na večeři. Kdybych teda na sobě měla nějaké šaty.

Vrátila jsem se do komnaty a navlékla na sebe jednoduché černé šaty se sukní ozdobenou barevnými květy. Vlasy jsem nechala úplně rozpuštěný a Damiana se rozhodla nechat bez večeře. Při spánku vypadal až moc roztomile.

Dorian mě vyzvedl a společně jsme došli až před jídelnu, kde si mě jako vždy převzal Fiar.

„Dnešní večeře bude trochu odlišná, tak se hlavně nelekni,“ varoval mě, než jsme vešli dovnitř. A udělal dobře, protože bych se rozhodně lekla.

Místo lordů a různých dcerušek zde seděly hlavy všech zemí a jejich nejbližší rodina. Ta má seděla hned vedle mě a matka nevypadala zrovna nadšeně z přítomnosti démonů.

S Fiarem jsme došli až k našim místům a společně s ostatními usedli.

„Záda,“ ozvalo se mi najednou v hlavě a já věděla, že mi to vzkazuje matka. Teď ale čí záda? Ty její... Neměla na nich vidět naše tetování a tak jsem iluzí radši skryla i to své. Zároveň jsem pro sebe odhalila iluzi, která schovávala tetování spirály na zátylku mého otce. Asi způsob u naší rodiny, jak poznat, zda je někdo ten pravý.

„S radostí bych přivítal všechny země, které se rozhodly zúčastnit na svatbě mého syna. Jste velice vítáni a doufám, že si pobyt u nás užijete,“ pronesl náhle král a pozvedl číši. V tom jsme ho všichni následovali a následně se napili jejich vína. Nedivila bych se, kdyby bylo otrávené.

Chvíli nato začali roznášet jídlo a začala hotová hostina. Všichni hodovali, bavili se a smáli se, jen já s Fiarem jsme byli zmlklí. A není se čemu divit, zítra se nedobrovolně vezmeme.

I tohle ale nakonec skončilo a Fiar mě doprovodil až k mé komnatě. Než jsem se v ní ale stihla schovat, zadržel mě.

„Jak se cítíš? Ohledně zítřku,“ zeptal se a bylo vidět, že moje odpověď ho opravdu zajímá.

„Mám si vzít někoho, kdo mě zabil, aby dostal pitomý meč. Někoho, koho ze srdce nenávidím už od dětství. Jak bych se asi měla cítit?“ Nečekala jsem na jeho odpověď a ztratila se ve své komnatě, kde už Leon, Hertia, Damian a dokonce i Kenneth s Vendelem popíjeli a bavili se.

„Konečně je tady!“ vykřikl Kenneth a začal mě táhnout k nim do společenské místnosti.

„Co se tady děje?“ zeptala jsem se, ale kloudnou odpověď jsem od nich nečekala.

„Sakra holka, zítra se vdáváš. To se musí zapít!“ vykřikla zas Hertia a podala mi panáka whiskey. Ta úžasná whiskey...

„Právě proto bych snad pít neměla. Nepotřebuju jít k oltáři s kocovinou,“ snažila jsem se jí vrátit toho panáka, ale ona ho přisunula zpátky ke mně.

„Jednoho panáka a nechám tě bejt,“ začala smlouvat a já přesto věděla, že mě být nenechá. Kašlat na to. Kopla jsem do sebe toho panáka a všichni začali výskat.

Dnešek ještě dopadne...

***

Hezky do třetice, opět jsem se probudila na kulečníku. Temnota si ale výjimečně nedávala načas a byla jsem úplně v pohodě. To se ale nedalo říct o skupince poházené okolo mě.

Zvedla jsem se z kulečníku a zamířila přímo do vany, kde jsem se úplně celá umyla a následně ještě zalezla v noční košili do postele, úplně ignorujíc partičku vedle.

Probudila mě až Leon se snídaní do postele. Nevypadala o nic líp než já, když jsem se probudila, ale aspoň dokázala chodit. Což se o zbytku úplně říct nedalo.

Snídani jsem snědla rychle a vůbec netušila, co se teď bude dít. 5 mých nejdůležitějších hostů jsou úplně nepoužitelní a já mám v době oběda svatbu. Což je za 4 hodiny!

„Neměli jsme tolik pít,“ zaskuhrala Hertia a zázrakem si sedla.

„Dostaň se z toho, já se z toho pokusím dostat ostatní,“ oznámila jsem. Temnota léčí mě, světlo léčí ostatní. Takže bych teoreticky z nich mohla dostat ten alkohol.

Stoupla jsem si do kroužku vytvořeného z jejich těl na zemi a silou dupla do země. S tím ode mě odjela silná vlna světla, která z nich alkohol měla dostat. A podle jejich náhlé čilosti to dokonce fungovalo.

„Sakra, proč jsi to neudělala už někdy dřív?“ zeptal se Kenneth a pořádně si promnul krk.

„Někdy dřív nebyla moje svatba. A teď všichni, co sem nepatříte, a to myslím i tebe Damiane, vypadněte se připravit. Zbývají 4 hodiny a vy jste zrovna vstali z mrtvých,“ dala jsem jim jasné rozkazy a vyhnala je z pokoje. Takže jsme tu zůstaly jen já, Hertia a Leon. To ale teda jen do doby, než se tu objevily další služebné, které mě měly připravit.