40. Další vyřízené účty

1K 78 7
                                    

„Co se to sakra děje? Kde to jsem?“ promluvil najednou princ, což značilo, že už je vzhůru. „Keiro? Hej, vstávej sakra.“

Pomalu jsem zvedla hlavu a předstírala, jak jsem strašně mimo a unavená. „Kde to sakra jsme?“ zeptala jsem se a rozhlížela se po místnosti.

„Temný stín nás unesla. Ta svině,“ ulevil si a snažil se povolit ty řetězy. No, to se mu moc nepovede.

„Nemusíte se snažit, Výsosti. Ty řetězy nepovolí,“ obeznámil ho s fakty Detren, který byl zahalený ve svém tmavě šedém plášti s kápí hluboko staženou.

„Takže Temný stín spolupracuje s Nočním děsem? Že mě to nepřekvapuje.“

„Kdyby vás to překvapilo, byl byste mnohem hloupější, než jsem si vůbec mohla myslet,“ ozvala se Hertia z rohu místnosti. Podle hlasu se vůbec nedalo poznat, že to je ona, což bylo jen dobře.

„Co po nás chcete? Kdybyste nás chtěli zabít, už mrtví jsme,“ hrála jsem dál naši hru.

„No, my vás máme jen hlídat, než se Temný stín uráčí přijít.“

„Co tu dělá ona? Temný stín se chce zbavit mě, ona s tím nemá nic společnýho,“ zastal se mě, což mě překvapilo. Ale jeden z důvodů, proč jsem se nechala svázat, byl, abych viděla, jaká bude jeho reakce. Proč mě to zajímalo, asi zůstane navždy v temnotách vesmíru.

„Celkem nás zajímala vaše reakce, Výsosti, kdyby se tvé nastávající něco stalo. Co třeba takový natrhlý ret?“ uštědřil mi ránu do obličeje a skutečně mi natrhl ret.

„Nech ji sakra být!“ křikl po něm a opět se pokusil dostat ze židle. Dobře, tahle reakce byla ještě víc nečekaná.

„Copak? Že by ta nenávist byla jen hraná?“ uštědřil mi další ránu, až jsem trochu sykla.

„Máte mě, udělejte mi, co se vám sakra zlíbí, ale ji nechte být,“ trochu zmírnil svůj tón, ale pohledem pořád zabíjel Detrena.

Tomu to ale bylo jedno a uštědřil mi ještě jednu pořádnou ránu, která by normálního člověka vypla. Mě ne, ale musela jsem to předstírat.

„Ty zpropadenej sráči!“ vykřikl po něm, ale to už mě Detren odvazoval ze židle nesl pryč. Fiar ještě něco křičel, ale co přes zavřené dveře nebylo slyšet.

„Máš celkem ránu,“ uznala jsem a v rychlosti se začala soukat do obleku Temného stínu. Hertia se tomu trochu uchechtla.

„Nechtěla jsi, abych tě šetřil,“ odvětil a svůj pohled se snažil upírat na druhou stranu od mého skoro nahého těla.

To ale po chvíli zmizelo v oblečení, plášti a všech dalších věcí a já byla připravena jít Fiara mučit. Teda aspoň fyzicky, jeho reakce mě trochu obměkčila.

Přesto jsem prošla stíny do rohu místnosti, kde jsem se se založenýma rukama na hrudi hleděla na prince.

„Čestný boj ti asi nic neříká, že?“ zeptal se až podezřele klidně.

„Ve skutečným životě je čestný boj sebevražda. To bych vám doporučila si zapamatovat,“ dala jsem mu cennou radu do života a pomalu přešla ke stolku s mučícími nástroji.

„Chápu, že jsi unesla mě, ale co s tím má sakra společnýho Keira?“ zeptal se s obřím, avšak skrytým, vztekem vůči mně.

„Není to vaše budoucí manželka? Dle mýho jsem jí to zařídila, když jsem zabila vašeho bratra. A přímo vám jsem obstarala korunu. Měl byste mi být vděčný.“

KŘÍŽENEC Světla a TemnotyKde žijí příběhy. Začni objevovat